Základy investování

Autor: Miroslav

Zde vám uvádím srozumitelně základní teorii o investování. Napíšu časem i podrobnější teorii, ale ke státnicím stačí tady tyhle základy. 

Co je investování?

Investování je způsob, jakým můžeme uložit své peníze s cílem jejich zhodnocení v budoucnu. Hlavním účelem investování je dosáhnout výnosu – to znamená, že vložené peníze po nějaké době přinesou více, než kolik jsme na začátku investovali. Investice se hodí pro jednotlivce, ale také pro firmy, které potřebují zhodnocovat své prostředky. Pro jednotlivce může investování zajistit finanční stabilitu či růst majetku a lepší zajištění na důchod. Firmy zase investují, aby mohly růst, rozvíjet se nebo zajistit budoucí výnosy.

Do čeho lze investovat?

Do čeho můžeme investovat? Existují různé formy investic, ale základní rozdělení zahrnuje akcie, dluhopisy, nemovitosti a podílové fondy. Akcie jsou vhodné pro investory, kteří chtějí dosáhnout vyšších výnosů, ale jsou ochotni podstoupit větší riziko. Hodnota akcií může kolísat a někdy i výrazně klesnout, ale pokud se firmě daří, může jejich hodnota růst rychleji než u jiných investic. Dluhopisy jsou méně rizikové a jsou vhodné pro investory, kteří chtějí stabilnější a předvídatelnější výnosy. Nabízejí pravidelný úrok, ale jejich výnosy bývají nižší než u akcií. Nemovitosti jsou ideální pro ty, kteří hledají dlouhodobou investici a zároveň chtějí mít fyzický majetek. Mohou generovat pravidelný příjem z pronájmu, ale zároveň vyžadují vyšší vstupní kapitál a nejsou tak snadno likvidní. Prodej nemovitosti totiž může trvat delší dobu a ceny mohou kolísat v závislosti na ekonomické situaci. Podílové fondy jsou vhodné pro začínající investory nebo ty, kteří nemají čas nebo znalosti na správu vlastního portfolia. V podstatě svěřujete své peníze odborníkům, kteří je investují za vás do různých aktiv. Riziko je zde rozložené, protože fondy investují do různých typů investic, ale zároveň výnosy nebývají tak vysoké jako u individuálních akcií.

Akcie

Akcie jsou podíly na vlastnictví firmy. Když si koupíte akcii, stáváte se malým vlastníkem firmy a pokud se firmě daří, zvyšuje se hodnota vaší investice. Akcie jsou vlastně takové malé kousky společnosti, které jsou volně obchodovatelné na burze. Pokud se firmě daří, pak hodnota jejích akcií roste a vaše investice tím získává na hodnotě. Akcie si může koupit jakýkoliv jednotlivec, který má zájem investovat peníze s výhledem na potenciální zisky.

Proč firmy vydávají akcie?

Když chce firma růst nebo potřebuje kapitál na nové projekty, může se rozhodnout, že si se hodí peníze od investorů. Vydáním akcií dává firma lidem možnost, aby se stali spoluvlastníky výměnou za jejich peníze. Tyto peníze pak firma využije na svůj rozvoj, třeba na expanzi do nových trhů nebo na inovace.

Jak je to s vlastnictvím?

Když si někdo koupí akcie, stává se částečným vlastníkem firmy. Čím víc akcií člověk vlastní, tím větší část firmy mu patří, a tím větší právo má rozhodovat o některých důležitých věcech ve firmě, jako třeba o volbě vedení nebo o velkých strategických změnách. Aby si firma zachovala kontrolu nad sebou a nemusela se bát, že by někdo jiný získal většinu a převzal řízení, většinou neprodá všechny své akcie. Majitelé a zakladatelé si často ponechávají velký podíl – například 51 % nebo více – aby měli rozhodující slovo. Tím pádem mohou veřejnosti prodat třeba jen 49 % akcií, což znamená, že i když si investoři tyto akcie koupí, nemají dostatečný počet hlasů na to, aby mohli ovládnout firmu (v některých případech to nestačí, ale to teď nemusíme řešit). Firmy také často využívají různé typy akcií. Může jít o akcie s různými hlasovacími právy. Některé akcie mohou dávat více hlasů než jiné, což znamená, že i když někdo vlastní menší počet akcií, může mít velký vliv na rozhodování. Zakladatelé a původní majitelé firmy si tak mohou zajistit, že budou mít více hlasů, i když prodají větší část akcií investorům.

Takže principiálně jde u akcií o to, že firmy sice prodají třeba značnou část svých akcií, ale většinou je mají rozprostřené mezi velký počet investorů, takže žádný z nich nevlastní významný podíl, který by mu dával kontrolu nad firmou. Když firma prodá například 40 % akcií, tyto akcie mohou být rozděleny mezi tisíce nebo dokonce miliony investorů, takže každý jednotlivý investor může vlastnit jen malý zlomek, například 0,03 %, což nemá žádnou váhu.

Možná teď ale někoho napadne, že co když jeden investor koupí obrovské množství akcií jedné společnosti? Pak se stane jejím důležitým článkem. To přece ta společnost nechce. Dobrá úvaha. Ale i na tohle se myslelo. Zaprvé si společnost stanovuje limity. Důležité je ale také zmínit Zákon č. 256/2004 Sb. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Zde je např. paragraf 10:

V praxi jde o to, že pokud má někdo zájem stát se významným vlastníkem části firmy, která obchoduje s cennými papíry, musí to oznámit ČNB a získat od ní povolení. Platí to nejen v případě, že někdo chce získat podíl ve firmě poprvé, ale i tehdy, pokud už nějaký podíl má a chce ho navýšit na úroveň, která by mu dávala větší vliv. Tyto hranice jsou stanoveny na 20 %, 30 % a 50 % podílu (viz ten zákon). Podstatné je, že i když člověk s tímto podílem třeba nevyužívá svá hlasovací práva ve firmě, stále se na něj tato povinnost vztahuje. Prakticky to znamená, že banka chce mít přehled o tom, kdo ve firmě získává významný vliv, aby měla kontrolu nad tím, kdo takové společnosti ovládá a kdo má na jejich činnost zásadní vliv. No a samozřejmě to platí i pro investora, který chce koupit (další) akcie společnosti, pokud tím jeho podíl překročí zmíněné hranice (20 %, 30 %, nebo 50 %). Jakmile investor dosáhne těchto hranic, musí svůj záměr oznámit České národní bance a získat její souhlas. Důležité ale je, že tohle udělá u českých společností. Pokud nakupuje akcie společnosti cizího státu, ta má zase svoje pravidla a musí dodržovat tyto.  

A jak je to s vydáváním akcií?

Firma si samozřejmě sama určí, kolik akcií chce nabízet. Když se rozhodne vstoupit na burzu, stanoví, kolik akcií vydá a kolik z nich bude dostupných pro veřejnost. Firma může také v průběhu času počet akcií měnit – a to jak zvyšovat, tak snižovat. Pokud chce zvýšit počet akcií, může provést tzv. emise nových akcií. To znamená, že vytvoří další akcie a prodá je investorům. Tím získá nový kapitál. Tato akce však může snížit hodnotu stávajících akcií, protože vydáním více akcií dochází k ředění podílů – každý akcionář vlastní relativně menší část firmy. 

Proč lidi investují do akcií?

Jedním z důvodů, proč lidé investují do akcií, jsou dividendy. Dividendou se nazývá podíl na zisku firmy, který firma vyplácí svým akcionářům. Ne každá firma ale dividendy vyplácí – některé firmy se rozhodnou všechny své zisky reinvestovat zpátky do podnikání. To znamená, že se vám jako investorovi vyplatí sledovat, zda firma dividendy vyplácí, a jestli jsou pravidelné a stabilní. Pro investory, kteří kupují akcie hlavně kvůli dividendám, může být nepříjemné, když společnost dividendy sníží nebo úplně zruší. Taková situace může nastat z různých důvodů, například když firma potřebuje více peněz na nové projekty, čelí finančním problémům, nebo prostě mění svou strategii. Investoři, kteří spoléhají na dividendy jako na zdroj pravidelného příjmu, by si proto měli pečlivě vybírat firmy, do kterých investují, a zvažovat jejich dlouhodobou stabilitu a dividendovou politiku. Některé firmy mají pověst stabilních "dividendových plátců", kteří se snaží udržet pravidelné výplaty, i když procházejí těžšími časy. Naopak jiné firmy mohou být více zaměřené na růst, a proto dividendy vyplácejí jen tehdy, když si to mohou dovolit.

Pro koho je investování do akcií v(ý)hodné?

Investování do akcií je výhodné pro ty, kteří hledají vyšší zhodnocení svých peněz, ale jsou ochotni podstoupit větší riziko. Na rozdíl od dluhopisů se hodnota akcií může velmi měnit – jak nahoru, tak dolů. Proto je důležité sledovat, jak se firmě daří. Klíčové ukazatele, na které se investoři dívají, jsou třeba růst tržeb, ziskovost a celkový finanční stav firmy. Někteří investoři také sledují akciové indexy, což jsou soubory akcií více firem. Například index S&P 500 sleduje 500 největších amerických firem a je dobrým ukazatelem toho, jak se daří ekonomice jako celku. Při investování do akcií je tedy dobré sledovat, jak se firmě daří a zda má potenciál růst. Zároveň je důležité zvážit, jak velké riziko jste ochotni podstoupit, protože ceny akcií mohou kolísat. Investování do akcií je vhodné pro ty, kteří chtějí dlouhodobě zhodnotit své peníze a jsou ochotni čekat na větší výnosy, i když to občas znamená krátkodobé ztráty.

A jak je to s dluhopisy? Může to být vhodnější než investice do akcií?

Dluhopisy jsou oproti tomu dluhové nástroje. Když koupíte dluhopis, vlastně někomu půjčujete peníze – ať už firmě, nebo vládě. Na oplátku vám dluhopis slibuje výplatu úroků a vrácení půjčené částky po určité době. Dluhopisy jsou důležité, protože nabízejí větší jistotu než akcie. Když si koupíte akcii, její hodnota může výrazně kolísat a někdy i klesnout. Dluhopis vám ale garantuje pravidelný úrok, což znamená stabilnější výnos. Na druhou stranu, výnosy z dluhopisů jsou často nižší než z akcií, takže i zde existuje určitá nevýhoda. Dluhopisy jsou vhodné pro ty, kteří chtějí stabilnější a méně rizikové investice.

Co nemovitosti?

Investování do nemovitostí je specifický typ investice, při kterém nakupujete nemovitosti s cílem je dlouhodobě držet a zhodnocovat. Na rozdíl od akcií nebo dluhopisů, kde investujete do finančních nástrojů, investice do nemovitostí zahrnuje nákup fyzického majetku – bytů, domů, komerčních budov nebo pozemků. Hlavní motivací je, že hodnota nemovitostí má tendenci růst, a navíc můžete vydělávat na pronájmu. Ovšem je důležité vědět proč mají nemovitosti tendenci růst a jestli rostou v celém období. Důležité je uvědomit si, že plocha pro výstavbu bytů a počet realizovaných bytů nejsou nekonečné. Jinými slovy, populace, která chce bydlet většinou převyšuje počty nabízených bytů, tedy poptávka převyšuje nabídku.  A to je situace, kdy si mohou prodejci dovolit zvyšovat cenu. Samozřejmě hrají roli další faktory, jako inflace, úrokové sazby atd. Ale ten tržní mechanismus je opět nabídkovo-poptávkový. Populace stárne a čím dál více lidí potřebuje bydlet. ALE. Také to má i jiný efekt, protože starší lidé takové mohou své nemovitosti prodávat. Důležité je ale také tržní nájemné, protože lidi se často rozhodují, jestli byt koupit, nebo si nějaký pronajmout. Ale to už bychom zabředli do jiného tématu. O tom třeba příště. 

Strategie investování do nemovitostí mohou být různé, ovšem při těchto nákupech je třeba již sledovat ekonomicko-geografické faktory, sociální, technologické apod. Totiž nemovitosti jsou v každém kraji různé drahé a taky průběh změn v čase bývá odlišný. Když si vezmete třeba Prahu a Ústecký kraj, je to odlišné. 

U státnic můžete říct, že je při investování do nemovitostí je vhodné sledovat také úrokové sazby/ukazatele, protože mají přímý vliv na financování hypoték a na trh nemovitostí obecně. Jde většinou o repo sazbu, PRIBOR či IRS. 

Repo sazba je úroková sazba, kterou stanovuje ČNB, a má zásadní dopad na úrokové sazby komerčních bank. Když ČNB repo sazbu zvýší, banky zdražují půjčky včetně hypoték. Vyšší úrokové sazby hypoték znamenají, že pro lidi je dražší financovat nákup nemovitosti, což může vést k nižší poptávce po nemovitostech a případně k poklesu cen. Naopak nižší repo sazba znamená levnější hypotéky, což může zvýšit poptávku po nemovitostech a tlačit ceny vzhůru. Proto je důležité sledovat repo sazbu při rozhodování o nákupu nemovitosti.

PRIBOR je sazba, kterou banky používají, když si půjčují peníze mezi sebou. Tahle sazba má vliv na úrokové sazby u hypoték, které mají proměnlivou (variabilní) úrokovou sazbu. To znamená, že pokud PRIBOR roste, úroky na vaší hypotéce také porostou, a tím pádem budete platit víc na splátkách. Pokud tedy člověk přemýšlí hypotéce, která nemá pevný úrok a může se měnit, měl by sledovat, jak se PRIBOR vyvíjí. Když PRIBOR roste, znamená to, že se hypotéky mohou prodražit.

IRS je zkratka pro úrokový swap, což je trochu technický termín, ale zjednodušeně řečeno, jde o nástroj, který banky používají, aby se ochránily před tím, že se v budoucnu výrazně změní úrokové sazby. Tohle je důležité hlavně u fixních hypoték. Fixní hypotéka znamená, že máte úrok na několik let pevně daný – třeba na 5 nebo 10 let – a banka ho nemůže změnit. Když si berete fixní hypotéku, banka musí nějak odhadnout, jak se úroky budou vyvíjet v budoucnu. IRS pomáhá bankám odhadnout, jak se tyto sazby budou měnit. Pokud IRS roste, znamená to, že se očekává růst úrokových sazeb, a tak banky mohou zvyšovat úroky u nových fixních hypoték. Naopak pokud IRS klesá, úroky u fixních hypoték mohou být nižší. Pro vás jako potenciálního investora to znamená, že když IRS roste, je pravděpodobné, že i úrokové sazby u hypoték, které si zafixujete na několik let, budou vyšší. A pokud IRS klesá, hypotéky mohou být levnější. Když si tedy berete fixní hypotéku, vyplatí se sledovat, jak se IRS vyvíjí, protože to vám může dát představu, zda se vám vyplatí hypotéku uzavřít teď, nebo počkat na lepší podmínky. 

A ještě v krátkosti a jednoduše k úrokování

Jednoduché úrokování znamená, že úrok se vypočítává pouze z počáteční investované částky (tzv. jistiny). Úroková částka se nemění v čase, protože se nepočítá z předchozích úroků, ale pouze z jistiny. Často se používá u krátkodobých půjček nebo finančních produktů s přesně definovanou dobou trvání, kde se úrok počítá za jedno období. Například krátkodobé půjčky, krátkodobé dluhopisy nebo termínované vklady mohou využívat jednoduché úrokování.

Složené úrokování funguje jinak. Úroky se nepočítají pouze z počáteční částky, ale také z úroků, které byly získány v předchozích obdobích. To znamená, že se úrok v každém dalším období navyšuje, protože se úročí jak původní investice, tak i všechny již získané úroky. Tento efekt se nazývá "úroky z úroků" a vede k rychlejšímu růstu investované částky.  Složené úrokování se používá u mnoha běžných finančních produktů, například u dlouhodobých investic, jako jsou spořicí účty, akciové fondy, penzijní fondy, ...