Jak celou práci uchopit? 1. část

Autor: MILAN

Není to až tak téžké, jak se může zdát. Stačí si uvědomit několik věcí. Předně, téma nedělá práci. Jedno téma může mít celou řadu možných přístupů či konceptů. 

Příklad 1

Například si vezměme bakalářskou práci z makroekonomie, která může nést název "Dopady inflace na životní úroveň obyvatel České republiky". Už ten název však lze uchopit několika způsoby. Jeden student může práci vést především statisticky a sledovat vývoj reálných mezd, spotřeby domácností či kupní síly v určitém období. Někdo jiný může klást důraz na sociální rozdíly a ukázat, že inflace nedopadá stejně na všechny skupiny obyvatel. Třetí Maruška může téma uchopit více institucionálně a zkoumat, jak na pokles životní úrovně reagovala třeba hospodářská politika státu nebo centrální banky. Název práce zůstává stejný, ale rámec i logika textu jsou odlišné.

Příklad 2

Podobně v managementu může student dostat téma třeba "Hodnocení zaměstnanců jako nástroj řízení pracovního výkonu". I tady je možné zvolit různé cesty. Někdo by se rád zaměřil především na přehled a porovnání metod hodnocení zaměstnanců. Jiná práce může být případovou studií konkrétní organizace a sledovat, jak je systém hodnocení nastaven v praxi a jaké přináší výsledky. Další student může zkoumat vztah mezi hodnocením, motivací a spokojeností pracovníků a ukázat, že hodnoticí systém není jen kontrolní mechanismus, ale i prostředek personální práce a firemní komunikace. Přestože tedy název působí poměrně konkrétně, pořád ponechává prostor pro odlišné odborné pojetí. 

Takže rada číslo 1: Udělejte si pořádek v tom, co přesně budete ve své práci řešit. Přizpůsobte to svým znalostem, schopnostem, dovednostem, času a energii. 

A teď pozor! Každé téma může zahrnovat práce, které mají naprosto odlišné výzkumné metody. Někde můžete dělat rozhovory, jinde, statisticky vyhodnocujete něco, jinde zase strategickou analýzu atd. 

Takže rada číslo 2: Vyberte si takové konkrétní téma, u kterého jste si jisti, že                            danou praktickou/výzkumnou/analytickou část jste opravdu schopni vytvořit.

Otázka č. 1: Já nevím, jestli použít dotazník nebo rozhovory.

A přitom to není nic těžkého. Nejdříve zkusím takové základní pravidlo, které sice není úplně univerzální, ale někdy může pomoct. Když chci něco identifikovat, zjistit, jestli to tam je, zjistik kolik, jak často, jak moc, třeba o firmě, populaci, komunitě, škole atd., už to svádí na dotazník. 

Jaké jsou hlanví faktory...
Jak zaměstnanci hodnotí...
Jak jsou lidi v Brně ochotní...
Jaké bariéry uváději restauratéři...
Která povolání jsou v ČR...
Jak žáci středník škol chápou... (pozor, tady to může být náročné, protože slovo CHÁPAT může být těžké dobře namodelovat do dodazníku, ale zase ŽÁCI STŘEDNÍCH ŠKOL CHÁPOU - tohle nedáte pomocí rozhovorů, muselo by to být koncipováno jinak)
Které webové nástroje jsou pro programátory...
Jak personální manažeři firem pohlíží na... (tohle může působit rozhovorově, takovéto pohlížení na něco by možná chtělo i hlubší rozbor, ale pokud je to míněno "Jak personální manažeři firem v ČR", pak prostě chcete vědět data hromadně, takže dotazní, a musíte ty otázky napsat tak, aby opravdu vystihli to slovo POHLÍŽÍ)
Jak vinaři v ČR hodnotí legislativní složitost...

Takže pochopit se to dá. Je to často o slovíčkaření. Základní je ale uvědomit si, jestli chcete informace O CELÉ POPULACI (populací můžeme mínit osoby v ČR, v Praze, ve Zlínském kraji, sportovce, sběratele, žáky, studenty atd.), pak je ideální dotazník.

 A teď proč děláme rozhovory? "Myslíte, že otázka: Kolik manažerů máte ve firmě" je relevantní? Ano i ne. Jde o to, že od rozhovoru si slibujeme detaily a věci, které třeba ani neočekáváme. Prostě nám je participant řekne. A to je kouzelné. Případně se ho doptáme a můžeme rozklíčovat zásadní téma.