Metodika výzkumu

Autor: MILAN

Metodika výzkumu je klíčová část každé vědecké studie nebo projektu, která podrobně popisuje, jak byl výzkum proveden. Je to jako recept pro jakýkoliv experiment nebo pokrm. Bez jasné a přesné metodiky by nemohli jiní vědci reprodukovat studii, což je základní princip vědeckého výzkumu.

Při tvorbě výzkumu ani tak nejde o to, v jaké formě metodika je. Pokud je možné ji pochopit, a tím pochopit celý výzkum, až tak na tom nezáleží, ovšem musí obsahovat řadu klíčových prvků. Ovšem, metodika nemá žádný standardní či oficiální formát. Napříč školami se můžete setkat s různými požadavky či doporučeními. Některé školy upřednostňují souvislý text, jiné zase rozdělení struktury do podnadpisů. Co je, či není správně je obtížné hodnotit, jelikož záleží na celé řadě faktorů, včetně typu výzkumu, problematiky nebo odvětví. Budu ovšem popisovat metodiku spíše strukturálně, tedy co v ní má být obsaženo, co nikoli a jak by měly být stati chronologicky uvedeny.

Řada výzkumů začíná, když "sedí vědec v trávě a zkoumá přírodu". Sám ještě neví, co by chtěl zkoumat. Takže než si představíme strukturu a náležitosti metodiky, pročtěte si následující příběh o vědci. Možná Vám pak bude vše jasné, zavřete web a napíšete metodiku sami:).

VČELÍ VĚDEC

Jednou, když seděl vědec v trávě, obklopen kvetoucími květy a zpívajícími ptáky, přemýšlel nad tajemstvím přírody. Kolem něj létaly zuřivě včely, sbírající nektar z květů. A v tu chvíli jej napadlo... "Kurnik, jak daleko mohou včely odletět od svého úlu, aby byly schopny se vrátit zpátky domů?" 

Takhle často začíná výzkum. Zní to skutečně jako pohádka, ale za začátku vždy stojí nějaká myšlenka v pohodě otázky, protože chcete přece něco zkoumat proto, abyste si na nějakou otázku odpověděli. Nebudete zkoumat něco "jen tak", že byste si řekli: "já nevím, zajímá mě něco okolo včel, podívám se, co je zajímavé". V krajních případech to samozřejmě nemusí být špatné, ovšem u výzkumníků to takhle moc nefunguje (spíše u studentů, kteří skutečně neví, o čem by chtěli psát). Vypadá to, že si vědec v trávě položil "výzkumnou otázku". Ano, v uvozovkách, protože je třeba odlišit výzkumné otázky od nějakých počátečních otázek, které nemusí mít žádný smysl. Ale většinou se výzkumné otázky samozřejmě odrážejí od těchto spontánních otázek. Když vědec formuluje výzkumnou otázku, často začíná širokou, spontánní otázkou, kterou později upřesňuje a upravuje, aby byla co nejjasnější a nejzřetelnější. To často zahrnuje rozdělení široké otázky na menší, specifičtější otázky, které mohou být lépe zkoumány a ověřeny.

Po tom, co vědec pozoroval včely a položil si spontánní otázku, vrátil se do své studovny, aby nad tím více přemýšlel. "Jak mohu odpověď na tuto otázku zkoumat? Jaká data budu potřebovat? Jak mohu měřit vzdálenost, kterou včely urazí?" přemýšlel vědec. 

Častokrát mají výzkumníci na začátku obdobný brainstorming. Začnou se jim generovat návazné otázky. Nyní bylo třeba otázku rozvést a přeformulovat do podoby výzkumné otázky, která byla jasně definovaná a měřitelná.

Přemýšlel nad tím, jak otázku uchopit a rozvést: "Jakou maximální vzdálenost dokážou včely urazit od svého úlu a najít cestu zpět?" "Existuje rozdíl v letové vzdálenosti mezi různými druhy včel?" "Jaký vliv má dostupnost potravy na letovou vzdálenost"?

Zajímavé je, že vědce napadají zrovna takové důležité otázky, že? Jak poznáme, že nějaká otázka je relevantní a jiná nemá smysl? Nu... Nechce se mi to takhle zjednodušovat, ale proto chodíte 3 (na bakaláře) či 5 (mgr) nebo více (doktorát) do školy. Potřebujete mít teoretický rámec o té problematice. Potřebujete vědět o problematice co nejvíce. Ale samozřejmě se často stane, že ani vědec neví, jestli jsou jeho počáteční otázky smysluplné. Co teď musí udělat? Studovat, zjišťovat, analyzovat. Samozřejmě při studiu může zjistit, že je tohle dávno zkoumaná a vyřešená otázka. To se holt nedá nic dělat. 

Vědec začal přemýšlet nad tím, jak by mohl svou otázku rozdělit na dílčí/konkrétnější, aby měl jasno. Ty mu mohou pomoci  zodpovědět tu hlavní. Zároveň si byl vědom toho, že si musí stanovit jasné cíle a zaměření pro svůj výzkum. Mohlo by se stát, že se do toho zamotá a půjde jiným směrem.  Proto formuloval tyto doplňující výzkumné otázky: "Jaké faktory ovlivňují schopnost včel orientovat se na dlouhé vzdálenosti?" "Mají včely preferované směry či lokality, kam létají pro potravu?"

V tomto stádiu by si vědec měl stanovit cíle svého výzkumu. Cíle jsou klíčové, protože určují směr výzkumu a to, jak budou data shromažďována a analyzována. Stanovení cílů je také klíčovým krokem při sestavování výzkumného plánu a designu. Ale zatím má pouze následující výzkumné otázky:

1. Hlavní Výzkumná Otázka: Jakou maximální vzdálenost dokážou včely urazit od svého úlu a najít cestu zpět?

2. Doplňující Výzkumné Otázky:

• Existuje rozdíl v letové vzdálenosti mezi různými druhy včel?
• Jaký vliv má dostupnost potravy na letovou vzdálenost včel?
• Jaké faktory ovlivňují schopnost včel orientovat se na dlouhé vzdálenosti?
• Mají včely preferované směry či lokality, kam létají pro potravu?

Hypotéza je vědecký předpoklad nebo předpověď, který vědec stanoví na základě dostupného vědění a informací. "Pokud včely létají daleko od úlu," řekl si, "pak by mohly mít výjimečné navigační schopnosti." Tedy, stanovil hypotézy, které měly podložit jeho výzkumné otázky, a byly testovatelné na základě dat, která měl v plánu nasbírat. 

Například jednou z jeho hypotéz bylo, že "včely jsou schopny letět až do vzdálenosti 5 kilometrů od svého úlu a stále se vrátit bezpečně domů". Tuto hypotézu založil na jeho vědomostech o včelách a na dostupných informacích z předešlých výzkumů. 

Stanovením vzdálenosti 5 km jako záměrné hodnoty mohl vědec například také testovat, zda včely dokáží najít cestu zpět z této maximální vzdálenosti, a tím ověřit jejich navigační schopnosti a paměť. Mohl tuto hodnotu najít jako kritickou pro jiný hmyz a stanovit ji zkusmo pro včely. Hypotéza o této specifické vzdálenosti by tak mohla umožnit vědci zkoumat limity včelí navigace a vzdálenostní paměti. Bylo ale důležité, aby byly hypotézy jasné, konkrétní a testovatelné, tak aby byly později buď potvrzeny nebo vyvráceny na základě nasbíraných dat. 

Nikdy by ale výběr hypotéz neměl být náhodný a musí být odůvodněný. Odborné znalosti, literatura a předešlé výzkumy by měly tvořit základ pro formulaci hypotéz.

Pamatujte si, že hypotézy jsou odhadované odpovědi na výzkumné otázky

Vědec nyní potřebuje vědět, jak na tyto otázky odpovědět, respektive jak otestovat své hypotézy. Co k nim potřebuje, jaká data, jaké nástroje apod. Potřebuje si stanovit cíle, které odpovídají těmto otázkám. Cíle stanovil tak, aby splněním každého z nich byl schopen odpovědět na jednu nebo více konkrétních výzkumných otázek. Jejich účelem je, aby byly co nejkonkrétnější a měřitelné, aby bylo možné získat jasná data. Vědec tedy přešel od výzkumných otázek k cílům na základě toho, co bylo třeba zjistit, aby odpověděl na výzkumné otázky. Každý cíl formuloval tak, aby řešil specifický aspekt otázky a shromáždil relevantní a přesná data.

1. Identifikovat faktory, které ovlivňují schopnost včel orientovat se na dlouhé vzdálenosti.

   • Tento cíl odpovídá otázce o faktorech, které ovlivňují schopnost včel orientovat se. Byl stanoven s úmyslem pochopit, jak se včely orientují a co může ovlivnit jejich schopnost nalézt cestu zpět k úlu.

2. Zjistit, zda včely mají preferované směry či lokality, kam létají pro potravu.

   • Tento cíl odpovídá otázce o preferovaných směrech a lokalitách, kam včely létají. Byl stanoven, aby bylo možné určit, zda včely mají přednostní místa, kam se vrací pro potravu.

3. Měřit vzdálenosti, které včely urazí od úlu, a určit, jak daleko dokážou létat a stále se vrátit.

• Tento cíl odpovídá hlavní výzkumné otázce o maximální vzdálenosti, kterou včely mohou urazit od úlu. Byl stanoven, aby bylo možné konkrétně měřit, jak daleko včely dokážou létat, a zjistit, zda existuje maximální vzdálenost, po které jsou schopny najít cestu zpět.

Vědec, nyní vybaven jasně definovanými cíli, věděl, že potřebuje sestavit robustní a pečlivý výzkumný plán. Musel přemýšlet o tom, jaké metody použije k shromáždění dat a jak bude ta data analyzovat. V tuto chvíli se vědec musel zaměřit na výběr správných metodologických přístupů a nástrojů, aby byly jeho závěry validní a spolehlivé.

Vědec se rozhodl, že použije kombinaci kvalitativních a kvantitativních metod. Zamýšlel pozorovat včely v jejich přirozeném prostředí a zároveň sbírat numerická data o vzdálenostech, které urazí. Dále si uvědomil, že musí být při pozorování velmi opatrný a nezasahovat do přirozeného chování včel, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Vědec také věděl, že jeho pozorování musí být systematická a reprodukovatelná. Rozhodl se tedy, že si bude dělat podrobné poznámky a dokumentovat všechny aspekty svého výzkumu, aby bylo možné jeho práci ověřit.

Po nějaké době trávené plánováním a rozmýšlením, vědec začal také přemýšlet o etických aspektech svého výzkumu. Musel zajistit, aby jeho výzkum byl prováděn eticky a aby nepoškozoval včely ani jejich přirozené prostředí. 

Po pečlivém zvážení všech těchto faktorů, vědec přistoupil k samotnému výzkumu. Rozhodl se pro pravidelné pozorování včel v různých časech dne a při různých povětrnostních podmínkách, zatímco zaznamenával vzdálenosti, které urazí, a místa, kam létají. Data byla svědomitě shromažďována.

Když měl vědec všechna data nasbíraná, sestavil detailní plán, jak tato data analyzovat. Vědec si byl vědom toho, že bez správné analýzy by mohl snadno dojít ke špatným závěrům. Proto pečlivě zvážil, jaké statistické metody a analytické nástroje by měl použít k interpretaci svých dat. Rozhodl se pro použití statistického softwaru, který mu umožnil testovat hypotézy a identifikovat vzory v datech, které nasbíral.

Každý den, po hodinách strávených v terénu, pozorováním a zaznamenáváním včel, vědec procházel svá data, hledal chyby, nepravidelnosti, a zkoumal, zda jsou jeho výsledky konzistentní a spolehlivé. Bylo to jako skládání obrovského puzzle, kde každý kousek dat mohl odhalit něco nového o životě včel. 

Po analýze dat vědec začíná s interpretací výsledků. To znamená, že si klade otázky, jako "Co tyto údaje ve skutečnosti znamenají?", "Jak se moje zjištění vztahují k mé teorii a hypotézám?" Interpretuje každý datový bod ve vztahu k celkovému kontextu svého výzkumu a zkoumá, jak výsledky souvisejí s existujícími teoriemi a znalostmi v daném oboru.

Vědec, s mírným napětím, konfrontuje své původní myšlenky s objevenou pravdou ve svých datech a přemýšlí, zda jeho předpoklady byly správné. Vyhodnocuje tedy hypotézy. Na základě výsledků a vyhodnocení hypotéz vědec odpovídá na své výzkumné otázky, tedy s poznáním v ruce se zamýšlí nad otázkami, které ho původně přivedly na tuto cestu, a odpovídá na ně se získaným vhledem. Porovnává svá zjištění s těmi otázkami, které si původně položil. Například, pokud jedna z otázek byla: "Jaký vliv má dostupnost potravy na letovou vzdálenost včel?", vědec by se nyní díval na svá data a určoval, jak dobře mohou odpovídat na tuto otázku. Poté, co vědec odpověděl na všechny své výzkumné otázky, hodnotí, zda byly splněny cíle jeho výzkumu. Přemýšlí nad tím, jak jeho zjištění přispívají k dosažení stanovených cílů a zda byly všechny aspekty výzkumu adekvátně pokryty.

Až po hodnocení cílů vědec začne reflektovat nad celkovým přínosem svého výzkumu. Zvažuje, jak jeho práce přispívá k porozumění problematiky a jak mohou jeho objevy ovlivnit praxi, teorii, a budoucí výzkum v oblasti.

Takže pozor. Nejdříve vědec interpretuje výsledky své analýzy dat, aby mohl vyhodnotit hypotézy a odpovědět na výzkumné otázky, které si stanovil. Po zodpovězení těchto otázek vědec hodnotí, jestli a jak byly splněny cíle výzkumu. Odpovědi na výzkumné otázky a hodnocení splnění cílů vědcovi umožňují posoudit přesně, jak jeho výzkum přispívá k existujícímu poznání a jaké jsou jeho implikace pro daný obor.

Vědec, po celém procesu sběru a analýzy dat, sedí u svého stolu obklopený hory papírů a knih. S potem na čele pečlivě přemýšlí o významu svých zjištění. Otevírá dveře do světa diskuse, kde se jeho myšlenky střetávají s myšlenkami jiných, kde se jeho zjištění porovnávají, váží a měří proti stávajícím poznatkům. S trochou obav vytyčuje dopady své práce, ponořený do hluboké reflexe o tom, jak jeho kroky mohou přetvarovat terén svého oboru. Při psaní každého slova se snaží být přesný, kritický a objektivní, s vidinou, že jeho slova mohou inspirovat další na jejich vlastních cestách hledání pravdy. 

Diskuse pomáhá komunitě (a autorovi) porozumět významu výzkumu, jeho místu v existující literatuře a jeho potenciálu ovlivnit budoucí práce. Může také poskytnout vhledy do toho, jak by mohly být existující teorie a praktiky zlepšeny či modifikovány. Diskuse by měla být dobře organizovaná, jasně formulovaná a měla by obsahovat podložené argumenty. Autor by měl vysvětlit, jak jeho zjištění odpovídají (nebo neodpovídají) na výzkumné otázky a jak jsou v souladu (nebo v rozporu) s existujícími teoriemi. Je také důležité, aby autor byl kritický k vlastní práci a upozornil na jakékoli potenciální slabiny a omezení.

CO JE TEDY V TÉ METODICE DŮLEŽITÉ A PROČ?

Takže, jak jsem již psal na začátku, v metodice výzkumu se popisuje, jak byl výzkum proveden. Cílem této sekce je poskytnout dostatek informací, aby mohli jiní vědci reprodukovat studii. Metodologie by měla být popsána jasně, přesně a stručně, aby bylo možné studii zopakovat 

Proč jsme si vůbec ten příběh vyprávěli? No, proto, že pokud nevíte, jak se reálně výzkum provádí, nejste schopni jej nějak "shrnout", strukturovat a metodologicky popsat. Možná už to teď dokážete. 

Takže měli byste v metodice uvést následující, a to chronologicky:

Výzkumné otázky a hypotézy:

• Jaké jsou klíčové otázky, které výzkum má zodpovědět?
• Jaké hypotézy budou testovány?
• Jaké proměnné budou zkoumány?

Výzkumný design:

• Popis výzkumného designu (např. experimentální studie, případová studie, průzkum, ...) a jeho odůvodnění.
• Popis typu výzkumu (kvalitativní, kvantitativní, nebo kombinovaný).

Vzorek/Účastníci:

• Popis účastníků výzkumu (např. počet, věk, pohlaví, způsob výběru).

Postup:

• Krok za krokem popis, jak byl výzkum proveden.
• Detailní informace o tom, jak byla data shromážděna.

Nástroje/Měřidla:

• Podrobnosti o nástrojích/měřidlech použitých k shromažďování dat.
• Informace o validitě a reliabilitě nástrojů/měřidel.

Analýza dat:

• Detailní popis, jak byla data analyzována.
• Použité metody analýzy a statistické techniky.

Etické otázky:

• Popis, jak byly řešeny etické otázky.
• Informace o získání informovaného souhlasu od účastníků.

.