Praktická část bakalářské či diplomové práce část 1 

Autor: Jakub

Závěrečná práce vysokoškolského studia neobnáší pouze soupis teoretických kapitol. Po studentech je požadováno, aby také něco vytvořili. Popíšeme si, co všechno lze v praktické části vytvořit a jakým způsem. Záleží samozřejmě na oboru. Některé obory jsou víceméně praktického rázu, tzn., že přímo implikují návrh nějakého vlastního nápadu.                                  

Počítačové obory většinou zahrnují tvorbu nějaké aplikace, realizace či implementace algoritmů, sestavení komplexního řešení problematiky, třeba v rámci softwarového inženýrství, umělé inteligence či expertních systémů. Naproti tomu jsou obory, kde je na základě prvního nebo druhého stupně vysokoškolského studia obtížné vytvořit něco "světoborného". Představte si, že vystudujete třeba politickou geografii, dějiny, veřejnou správu apod. To jsou skutečně obory, které primárně neslouží k tomu, aby člověk poskytoval na vysoké škole vlastní řešení problematiky, a pokud ano, tak možná nějakou analýzu, statistické vyhodnocení apod. Zřejmě nikdo na vysoké škole nevyvrátí nebo nepotvrdí Huntingtonovu teorii civilizací či neoptimalizuje řízení veřejnoprávních korporací. O to může být praktická část v těchto oborech složitější. Jsou ale statě praktické části, které mají v podstatě všechna témata společné. Představme si možné koncepty praktické části:

Návrh/implementace ─ něco sami vytvoříte, naprogramujete, navrhnete. Pokud jste v dané problematice dobří, o to lépe. Ovšem také tyto práce potřebují formální náležitosti, jako jsou protokoly, postupy, zápisy algoritmů apod. Samotné gró je ovšem samozřejmě aplikace, návrh, algoritmus. Nejbote se ale zkusit najít i ve svém oboru nějaká témata, která mohou zahrnovat vlastní návrh. Nemusí jít pouze o ICT obory. Častokrát studenti pouze neví, co jejich obor může poskytovat za praktická řešení. Zkusíme si některá popsat:

• ekonomická témata: v této oblasti se u bakalářek a diplomek vesměs točí stejné koncepty dokola. Ale to není špatně. Klidně si nějaký tradiční zvolte. Ideální je si vybrat nějakou společnost. Můžete hledat třeba ty v obchodním rejstříku s povinným auditem, které zveřejňují výroční zprávy a daňová přiznání. Může jít o obrovské firmy, jako je T-mobile, Škoda, Alza apod. Bát se nemusíte i menších firem. Využijte např. toho, že v nějaké pracujete vy nebo rodiče, sourozenec, kamarád. Případně si vytvořte fiktivní firmu, kterou jakože zakládáte, což také není problém. Poradím vám, jak najít roční uzávěrky, výzaky, finanční plány, rozvahy a jiné dokumenty, které se týkají dané firmy. Je to online na portálu www.justice.cz. Zde ve veřejném rejstříku uvedete název firmy. Tu si najdete a kliknete u ní na sbírka listin. Zde už si najdete patřičné dokumenty, které s firmou souvisí. Nyní je na vás, co chcete s firmou dělat. Můžete téma pojat zeširoka, ale také se můžete zaměřit pouze na nějakou dílčí část. Např. sledování a hodnocení ekonomických ukazatelů podniku, jako jsou například tržby, zisk, marže a rentabilita, a navrhnutí opatření pro zlepšení hospodářského výsledku. Nebo se zaměřte na studium trhu a konkurence vaší firmy. Zkoumejte třeba rizika, zaměřte se na finanční plánování, optimalizaci nákladů nebo investiční složku společnosti, např. hodnocení investičních projektů a navrhnutí optimálního investičního portfolia pro podnik nebo investora. Zkuste klidně identifikaci příčin platební neschopnosti a navrhnutí opatření pro zlepšení či analýzu a návrh optimalizace IT infrastruktury. Můžeté také navrhnout u malé firmy nějaký produkt nebo službu a vytvořit k tomu všechny náležitosti. Nebo se věnujte pouze ekonomickým ukazatelům, jejich analýze, zhodnocení. Také makroekonomie je zajímavá. Analyzujte a vyhodnoťte hlavní makroekonomické ukazatele, jako je průměrná roční míra inflace nebo obecná míra nezaměstnanosti. Třeba se zaměřte na jeden a zkoumejte, čím je ovlivněn, co za takovým průběhem stojí apod. Klidně si vezměte skripta do eknomie, projíždějte si nadpisy a říkejte si, co byste asi ve vaší firmě mohi řešit. Naprostou klasikou je vytvořit podnikatelský plán. Ale já vám tohle nedoporučuji. S tím je strašná piplačka. Nesmíte na nic zapomenout. Vše musí lícovat, fungovat a zapadat do sebe. Raději si vezměte dílčí problematiku a řešte ji podrobněji. Zaprvé je to zajímavější a zadruhé do toho profesoři nebudou tolik vidět a kafrat vám do všeho (což rádi dělají). 
• management a marketing: tohle jsou obory, kde můžete vytvářet tisíce témat. Někdy před půl rokem jsem klientce zpracovával pěkné téma, které se týka analýzy lidské chyby v konkrétním podniku při různých tocích dat mezi zaměstnanci. Vyhodnotili jsme, kdy zaměstnanci dělají chyby, proč asi, jak to napravit. Krásné téma. Nikdo do toho neviděl a komise byla nadšená. Zkuste si říct, co všechno asi tak manažer může dělat. Jsou toho mraky. Pěkné téma by např. bylo analytické metody vrcholového managementu nebo analýza a zhodnocení účinnosti řízení lidských zdrojů v malých a středních podnicích. Zkoumejte třeba přístup manažerů k talentovaným zaměstnancům nebo řešení konfliktů mezi zaměstnanci či analyzujte a zhodnoťte efektivitu komunikace a řízení konfliktů v týmech. Pěkné téma je také návrh strategie talent managementu příslušné organizace. Jejda, toho jsou mraky. Co se týče marketingu, možných témat je snad ještě více. Vezměte si jenom třeba efektivitu marketingových kampaní v rámci sociálních sítí. Zkuste třbea vybrat vhodnou marketingovou strategii pro konkrétní firmu. Metody digitálního marketingu jsou dnes opravdu v podstatě neomezené. Vytvořte nějaký konkrétní marketingový plán, který bude sestávat z různých strategií, implementujte ho, vyzkoušejte a zhodnoťte (samozřejmě hypoteticky). 

• pedagogika a psychologie: už nyní, když píšu tato dvě slova, napadá mě možná půl miliardy témat. Tady vám poradím, nezabředněte do nějakých teorií nebo obecných záležitostí. Vybírejte moderní témata. Dnes jsou obrovským fenoménem sociální sítě, tak vyberte něco ve spojení s ním. Krásné téma je třeba vliv mediálního multitaskingu na dosahování edukačních cílů. To znamená, že děcka znes jen scrollůjí na tiktoku, což ovlivňuje jejich pozornost a mění značně fyziologii mozku. Jaký to může mít vliv na dosahování například kognitivních nebo afektivních cílů? V rámci psychologie tohle můžete tohle pojat z úhlu socializace. Jak mediální multitasking ovlivňuje sociální interakci u adolescentů? Krásné psychologické téma je třeba vzorce sexuální atraktivity u dnešních dospívajících. V pedagogice se můžete zaměřit např. na vliv influencingu na přístup ke škole. Zkoumejte prostě něco moderního, co vás bude i bavit. Zkuste třeba srovnat, zhodnotit nebo navrhnout přístup učitelů k žákům v dnešní době, jestli se má lišit od dob minulých, nebo ne, proč? Vezměte si nějaký konkrétní předmět a vytvořte koncept didaktických metod, přístupů, popište, jak byste zakomponovali inscenační či situační metody, projektovou výkuku, proč? Navrhněte, jak byste zlepšili úroveň výchovy ke zdraví ve školách, do jakých předmětů byste to zakomponovali podle RVP apod. Vytvořte koncept aktuálních problemů mládeže a napasujte ho na osnovy učitele. Dnes už to není jen o drogách, ale také o prostituci na sociálních sítích, užívání návykových léků apod. Jsou toho mraky. 
• sociální práce / veřená správa: zde se můžete např. šťourat v různých příspěvcích, dávkách apod. Vezměte si např. nějaké události, které se u nás za poslední roky staly, jako je COVID, rusko-ukrajinský konflikt, tornáto, krach Bohemia Energy a zkoumejte třeba objemy a počty vyplacených dávek. Jestli ty události na ně měly vliv apod. Můžete si vzít dávky pomoci v hmotné nouzi, analyzovat je, hrát si s nimi. Nebo se zaměřte na humanitární dávku ve spojení s migrací Ukrajinců. Napadá mě také analyzovat a zhodnotit možnosti sociální práce s mentálně postiženými u nás. Jaké organizace tohle provádějí, jak postupují apod. U veřejné správy se třeba zaměřte na eGovernment, ICT infrastrukturu, zkoumejte práci veřejné správy v konkrétním městě, navrhujte optimalizace apod. Zajímavé téma může být komunikace občanů města s veřejnou správou. Popíšete analýzu současného stavu, vytvoříte návrhy, implementujete je, vyzkoušejte apod. Můžete zkusit navrhnout zlepšení komuniace sociálně slabých s úřady nebo navrhnout optimalizaci komunikace malého města s nemohoucími důchodci. Taky se můžete zaměřit na nějakou konkrétní organizaci, která zajišťuje sociální služby, zhodnotit její efektivitu apod. (tady už ale přeskakuju)
• ekologie / geografie / městský management: zde je opět ideální si vybrat nějakou oblast, město, kraj, okres a zkoumat, co se tam děje a proč. Zkoumejte třeba modrozelenou infrastrukturu v daném městě, jak plánuje město její optimalizaci. Nebo se zaměřte na efektivitu komunikačních uzlů či vliv migrace lidí na jednotlivá města. Urbanizace je také pěkné téma. Zaměřte se na záplavové oblasti a zkoumente tam různé proměnné, jak ovlivuňjí strategické plánování apod. Zkuste se také pustit do ekolgických ukazatelů oblastí a navrhněte možnosti, jak může město pomoci ke zlepšení ekolgické situace. S tím mě napadá smogová situace nebo půdní aspekty venkovských oblastí. Jaké intervenční kroky lze podnikat v různých oblastech s extrémními hodnotami ukazatelů půdních charakteristik. Jestli vás zajímá třeba Evropská Unie, zkoumejte ji z pohledu rusko-ukrajinského konfliktu nebo v rámci vztahů s NATO. Pěkná je také problematika EU balíčku mobility nebo efektivita druhů dopravy v EU. S tím můžete analyzovat kombinovanou dopravu a její využití.

Dotazník/průzkum/anketa ─ zde nemusíte nic vytvářet (kromě dotazníku). Posíláte dotazník lidem, ti vám jej vyplní a vy jej analyzujete a vyhodnotíte. Tohle je naprosto klasický koncept praktické části, ve které pracujete především s populací. Typické pro tuto práci je, že chcete zjistit, jaký mají lidi názor na něco, jak problematiku vidí, jak si někde stojí, jestli jsou v rámci organizace efektivní, jaké mají vztahy apod. To znamená, že si vytvoříte dotazník a rozpošlete jej lidem. K tomuto účelu vám může vhodně posloužit např. skvělý Google formulář ─ https://www.google.cz/intl/cs/forms/about/. Zde si vytvoříte libovolný počet otázek, dotazník si uložíte a posíláte lidem pouze odkaz na něj. Ti jej otevřou, vyplní a vám se výsledky na vašem účtu samy ukládají a vytvářejí různé jednoduché statistiky odpovědí. To je super. Vždycky si ale uvědomte, že otázky v dotazníku musí mít nějaký smysl a je třeba, aby vám sloužily ke splnění cíle. Nedávejte tam random otázky, které uznáte za vhodné. Pokud zkoumáte, o jakou práci mají zájem mladší dospělí v nějakém kraji, je zbytečné se ptát jaká je jejich vysněná práce nebo čím chtěli být jako malí. Otázky mají o něčem vypovídat. 

Otázek nesmí být málo ani moc. Ideální je kolem 20, ale jsou případy, kdy postačí i 8 až 10. Je vhodné, aby spolu některé  i souvisely nebo abyste se na jednu otázku ptali různými způsoby. Pak můžete zkoumat, jestli jsou odpovědi vůbec relevantní. Musí vám ale každá otázka poskytnout nějakou informaci, ideálně pro výzkumné otázky. Klidně si otázky rozdělte do nějakých kategorií a tyto kategorie analyzujte a vyhodnocujte zvlášť. Nedávejte ale do práce 20 grafů jednotlivých otázek. Stejně takhle na nic nepřijdete. Snažte se zkoumat spíše vztahy mezi daty, tzn, že když nějaký jev klesá, jiný třeba roste, zkoumejte kauzalitu, korelaci, nakolik jsou relevantní. Problémem často bývá, jestli zvolit otevřené, uzavřené či polouzavřené otázky. Takto ale nemůžete uvažovat. Zamyslete se nad tím, co chcete zjistit. Pokud máte přichystatnou otázku, na kterou potřebujete vědět, kolik lidí odpoví negativně, či pozitivně, pak samozřejmě půjde o uzavřenou otázku. 

Dejme si nějaké příkaldy. Zkoumáte děti romských rodičů a potřebujete zjistit, jak si vedou. Tážete se učitelů z různých škol. Bylo by např. vhodné zjistit, jestli mají nějakou jazykovou bariéru. Co chcete zjistit? Jestli ji mají, nebo ne, popř. jak moc. Budete se tedy ptát tak, aby vám respondenti odpověděli na předem dané odpovědi: ano/ne, určitě ano / spíše ano / těžko říct / spíše ne / určitě ne (tomu se říká Likertova škála). Chtěli byste jistě vědět, jak se jazyková bariéra projevuje, tedy jaké konkrétní potíže s dorozuměním/komunikací mají. Můžete se zeptat otevřeně jako jaké konkrétní jazykové/komunikační potíže romští žáci mají? Tím si ale naběhnete na lopatu. Představte si, že máte 300 respondentů a každý z nich vám odpoví naprosto různě, přičemž někteří úplně mimo mísu, třeba: když po něm něco chci, často udělá úplně něco jiného. Z tohoto nevíte vůbec nic. Nevíte, proč to tak je a kde je chyba. Takových odpovědí dostanete mraky. Budete je muset všechny zakódovat do obecných kategorií a tyto kategorie pak vyhodnotit. To je šílené. Raději si nastavte možné odpovědi, které budou v nabídce. Zapřemýšlejte trochu, dá se na to přijít. Možnosti mohou být např. následující: neporozumění mluvenému slovu, neporozumění psanému textu, obtíže s vyjadřováním, slabé komunikační dovednosti, neochota komunikovat atd. 

Možnosti se dají najít i na internetu. Nedávejte ale možnost jiné, protože opět budete mít 150 vlastních vět respondentů, které mnohdy nemusejí být adekvátní vzhledem k otázce. Otvřenou otázku můžete volit, pokud opravdu není jasné, co mohou respondenti napsat. Zeptejte se třeba na jejich názor: čím si myslíte, že je způsobena neochota komunikace romských žáků? Zde může být spousty různých variant odpovědí. Ovšem opět platí, že všechny odpovědi budete muset analyzoat a zakódovat. Je to piplačka. Pro účely budoucího statistického vyhodnocení je ale ideální volit otázky tak, aby mohly být možné odpovědi na nějaké škále, třeba zmíněná: určitě ano / spíše ano / něco mezi / spíše ne / určitě ne, nebo číselné kategorie: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8. Přiřaďte jim klidně slovní vyjádření: nikdy, v drtivé většině ne, pouze výjimečně, občas, když je příležitost, celkem často, velmi často, pořád.  Takovou škálu můžete považovat i za ordinální (má pořadí), ale pozor, není intervalová. Nemůžete určit, jestli je stejný rozdíl mezi výjimečně a občas a když je příležitost a celkem často. Na to bacha. Ovšem už vám tato škála může poskytnout nějaké rozložení dat, ze kterého dokážete např. vyčíst, jestli je populace respondentů v této problematice přibližně nomálně rozdělena, nebo ne. Může to být zavádějící, ale nějaký relevantní tvar už rozložení těchto dat mít může. Dávejte si hlavně pozor na to, aby byly otázky jasné a srozumitelné, protože jinak se vám může stát, že respondenti otázku nepochopí a dostanete odpovědi na něco úplně jiného. Podívejme se na možné témata práce s dotazníkem:

• např. chcete zjistit veřejné mínění o nějaké firmě;
• dáte holečkův dotazník osobnosti učitele žákům;
• chcete vědět, co motivuje studenty k učení, a jakými metodami lze zlepšit jejich motivaci; 
• učitelům dáte dotazník ohledně inkluze;
• obyvatelům města dáte dotazník ohledně jejich názoru na komunikaci veřejné správy;
• jakým způsobem rodiče participují na vzdělávání svých dětí, jaké jsou jejich názory;
• dotazník spokojenosti zaměstnanců;
• jakým způsobem se firma vypořádává s inovacemi a novými technologiemi;
• Dopad COVID-19 na podnikání či provoz firem;
• jaký je počet lidí, kteří se stěhují do a z dané oblasti, a jaké jsou důvody pro jejich stěhování;
• zjištění, jaký je stav zdraví populace v nějaké oblasti, jaké jsou nejčastější zdravotní problémy a jaký je trend v udržování zdraví;
  
• jaký je sociální a ekonomický status populace;
• jaký je vliv člověka na biodiverzitu;
• jaká je spokojentost lidí s nějakou IT službou;
• jakým způsobem se lidé podílejí na ochraně přírody;
• jak uživatelsky přívětivé jsou pro uživatele různé aplikace nebo software;
• jak lidé vnímají značku, jakou hodnotu jim přináší;
• jakým způsobem se lidé zapojují do reklamy, jaký je jejich přístup k reklamě;
• jestli využívají lidé věrnostních programů potravinových řetězců.

Mohl bych psát další témata možná 68 let. Vždycky se dá něco vymslet. 

Případová studie (kazuistika): praktickou část můžete pojat i takto. Budete se zabývat konkrétním případem člověka, organizace, sociální skupiny apod. Budete je pozorovat, zkoumat vztahy a činit závěry. Případová studie má ale také svou strukturu. Není jedna jediná možná, ale vždycky by každá př. studie měla obsahovat vše podstatné a hezky rozdělené do částí. Zde uvedu několik možností struktury kazuistiky / případové studie:

1. Charakteristika klienta a jeho výchozí situace: konkretizace jedince: věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, rodinná situace, pracovní situace, zdravotní stav apod., podle toho, o jakého klienta se jedná.
2. Popis a analýza průběhu případu: a) charakteristika situace prvního kontaktu s klientem (souvisí s dostupností informací o poskytovaných službách ( např. iniciativa klienta, iniciativa jiné organizace, .....) b) Identifikace problému nebo potřeb klienta (postup, zdroje informací, metody jak byly získány) c) Stanovení cíle, cílů intervence (postup, metody, aktivity a přístup klienta, .....) d) volba intervencí (postup a zdůvodnění volby) e) Průběh intervencí (požité metody, programy formy, aktivita klienta, zapojení rodiny, zapojení odborníků, institucí,...) 
3. Vyhodnocení případu.
4. Diskuze.

Struktura kazuistiky pacienta může vypadat klidně i následovně (tato struktura byla přejata z 3. Lékařské faktulty Univerzity Karlovy):

1. Osobní údaje pacienta (iniciály, věk, váha, výška)
2. Datum přijetí
3. Anamnéza ─  osobní, rodinná, alergie, abusus, medikace, epidemiologická

1. Nynější onemocnění
2. Důvod přijetí
3. Fyzikální vyšetření
4. Výsledky laboratorních a zobrazovacích vyšetření (pouze nejdůležitější, tj. obvykle z doby přijetí a propuštění pacienta a nejvíce patologické)
5. Průběh hospitalizace
6. Léčba během hospitalizace
7. Diferenciální diagnostika pacientových příznaků a/nebo laboratorních výsledků
8. Konečná diagnóza
9. Doporučení

Metodický portál RVP doporučuje kazuistiku dítěte s následující strukturou:

1)  Uvedení případu, krátká charakteristika současných obtíží (anonymní, pouze věk a pohlaví).

2)  Anaméza:

• rodinná (rodiče: vzdělání, přibližný věk, stav, případné problémy, sourozenci: počet, pohlaví, věk, případné problémy, další důležité údaje podle okolností)
• osobní anamnéza dítěte (průběh těhotenství a porodu, psychomotorický vývoj, řeč, případné úrazy, nemoci, školní vývoj: jesle, MŠ, nástup do školy: zralost, odklad, adaptace na školní zařízení, prospěch, problémy).

3)    Současný stav dítěte.

4)  Problémy dítěte (počátek a vývoj současných obtíží, diagnostické údaje vyšetření v ddd poradně, vlastní pozorování či vyšetření, relevantní data ze školy a od rodičů.

5)   Analýza případu (předpokládané či doložené příčiny problémů, souvislosti mezi zjištěnými fffff fdaty, interpretace dat).

6)  Návrh intervence (popis již provedených intervencí ve škole, v poradně apod., návrh fffffffmožných řešení situace u dítěte, v rodině, ve škole, v poradně či jiných zařízeních).

Ještě vám poskytnu strukturu pro kazuistiku nějaké organizace. Ta může být malinko jiná než kazuistika jedince:

1. Úvod: V úvodu by měla být popsána kontextualizace a důvod vybrání dané organizace pro kazuistiku.

2. Popis organizace: V této části by měla být popsána organizace, včetně její historie, struktury, cílů a hlavních aktivit.

3. Případ: Tato část by měla popsat konkrétní situaci nebo problém, který se týká organizace, a jakým způsobem se s ním organizace vypořádala.

4. Analýza: Tato část by měla zahrnovat analýzu případu, která by měla zahrnout identifikaci problému, jeho příčin a dopadu.

5. Diskuse: Tato část by měla zahrnovat interpretaci výsledků, srovnání s jinými podobnými případy a zhodnocení, jaký vliv měly zjištěné skutečnosti na organizaci.

6. Závěr: Tato část by měla shrnout hlavní zjištění z kazuistiky, zahrnout doporučení pro další výzkum a praxi a vyjádřit potenciální implikace pro organizaci.