Rozhovor ve výzkumu 

16.01.2025

AUTOR: Milan

Povíme si, co je rozhovor, k čemu vám v práci bude a jak se analyzuje a získávají se z něj informace. Rozhovor je metoda sběru dat v rámci kvalitativního výzkumu. Získáte v podstatě slovní informace. Jistě, můžete se ptát i na čísla nebo hodnocení na škále, ovšem hlavním přínosem je pochopení souvislostí, které nelze snadno kvantifikovat. Jeho použití je individuální, ale hodí se k různým účelům:

  • Nemáte dostatek informací z dokumentace o firmě? Udělejte rozhovor nebo dva či tři s klíčovými pracovníky firmy. Ptejte se jich na to, co o firmě potřebujete zjistit.
  • Máte dotazník a potřebujete konzultovat výsledky? Udělejte rozhovor s klíčovými pracovníky a ptejte se jich, jak si vysvětlují určité jevy, které jste dotazníkem zjistili. Je to vhodné, abyste z nich dostali skutečně pravdu. Ptejte se jich taky co je v silách firmy pro nápravu apod. Dostaneme rámec a inspiraci do návrhové části.
  • Pochopení nějakého jevu. Pokud chcete pochopit, jak něco ve firmě funguje, udělejte rozhovory s klíčovými pracovníky. Třeba ohledně motivace, firemní kultury apod.
  • Získání návrhů na změny. Rozhovory vám mohou poskytnout konkrétní návrhy a nápady přímo od pracovníků, kteří mají přímou zkušenost s daným problémem nebo procesem. Tím získáte užitečné a prakticky využitelné podněty. 

Rozhovory máme  v zásadě strukturované, polostrukturované a nestrukturované. Všechny tři je možné použít. Neomezujte se. Strukturované mají předem pevně dané otázky. Polostrukturované mají dané základní otázky, ale je možné zvolit volnější průběh. Tedy otázky je možné přehazovat, doptávat se respondenta, přidat nějakou otázku, která vás napadne na základě průběhu rozhovoru. Nestrukturované rozhovory nemají pevnou strukturu ani otázky, spíše se jedná o volný rozhovor s respondentem. Témata jsou sice obecně naznačena, ale konverzace se rozvíjí přirozeně na základě odpovědí respondenta.

A teď kdy které využít? 

  • Strukturovaný rozhovor: převážně kvůli srovnání mezi respondenty. Často se používá, když již máte dostatek informací o tématu a chcete ověřit konkrétní hypotézy nebo získat odpovědi na klíčové otázky.
  • Polostrukturovaný rozhovor: navrhnete základní rámec otázek, které jsou pro vás důležité, ale potřebujete dát volnost respondentovi, jelikož vás zajímají nové poznatky, které mohou vyplynout během rozhovoru. Může to být na téma, o kterém ještě moc nevíte a v průběhu rozhovoru můžete narazit na spoustu zajímavostí, které je zapotřebí z respondenta dostat.
  • Nestrukturovaný rozhovor: poměrně těžké, ale doporučuji některým zařadit. Typicky se dá použít tam, kde opravdu nevíte na co přesně se ptát. Kdybyste vytvořili strukturu, můžete se ochudit a taky nezískat správné informace. Použijte jej třeba ke zkoumání, jak zaměstnanci subjektivně vnímají změnu ve vedení firmy, která ovlivnila jejich každodenní práci. Pak taky v rámci životních příběhů zaměstnanců během dlouhodobé kariéry v jednom podniku. Vhodný může být i při studiu pracovních návyků apod.

Kolik otázek?

Často se studenti ptají, jaký je optimální počet otázek v rozhovoru. To je ale špatná otázka. To musíte vědět vy. Vy jste výzkumníci. Neexistuje žádný optimální počet. Když je problematika obsáhlá a složitá, samozřejmě otázek bude více. Pokud potřebujete dozjistit několik informací, může stačit 5 jasných a cílených otázek. Obecně ale platí, že byste to neměli přehánět. Respondent jde do rozhovoru z vlastní vůle ve své pracovní době nebo volném čase. Pak 25 otázek je fakt příliš. To máte i na hodinu a půl rozhovoru. Zvolte raději méně otázek a třeba polostrukturovaná formát, kdy se doptáte. Opravdu vám neřeknu přesný počet, Jen Vám doporučuju, ať to nepřeháníte. 

Mohu vám ovšem z letité zkušenosti říci, že řada studentů rozhovory fyzicky neprovádí a otázky posílá respondentům. To je v pohodě, ale tady je obzvlášť riziko, že se nedozvíte, co potřebujete. Pokud pošlete někomu 20 otázek, tak vám prvních pár vyplní poctivě a v dalších vám napíše "viz otázka 2" nebo "jak jsem již uváděl, nemáme..." apod. Takže nezahlcovat a nejdůležitější otázky dejte na začátek. Většina lidí jde chronologicky od začátku do konce.

Kolik rozhovorů mám vytvořit?

Další špatná otázka je: kolik mám udělat rozhovorů? To záleží co všechno potřebujete zjistit. Rozhovor může být 1, ale také jich může být 10. Jediné co vám doporučím je, ať se nebojíte jich mít víc. Není vám jasné něco v dokumentaci? Udělejte rozhovor s příslušným pracovníkem. Potřebujete zjistit finanční stránku firmy pro vaše návrhy a z rejstříku vám to není jasné? Udělejte rozhovor. Potřebujete zjistit reálnou náplň pracovníků? Udělejte několik rozhovorů s vedoucími pracovníky. Prostě se toho nebojte. 

Kódování rozhovorů

Někdy je vhodné rozhovory zakódovat. Někteří vyučující to dokonce vyžadují. Není to ale zbytečné. Pokud jsou obsáhlé nebo je jich hodně, pak aby se v tom vyznal čert. Kódování vám pomůže si v tom udělat pořádek systematizovat odpovědi do kategorií a podle významu je slučovat. Mějme nějaké modelové věty.

Výše vidíte, že jsme částem textu přiřadili nějaké jednodušší zástupné tvrzení (tím malým písmem).  Říkejme tomu kód. Tady nám to vyšlo, že jsme zakódovali každou větu, ale není to pravidlem. Mnohdy může být vhodné určit jeden kód pro více vět. 

Tady vidíte ukázku, že je možné klidně tři věty dát do jednoho kódu. Takže pozorně čtěte, chce to cit. Není na to žádný striktní návod, ale musíte se snažit důležité myšlenky zachytit a zvolit vhodný zástupný kód.

Vraťme se ale k původnímu barevnému textu. Následně by se měly kódy slučovat podle významu, abychom zjistili obecnější tvrzení. 

V tabulce výše vidíme, že v levém sloupci jsou naše určené kódy. Druhý sloupec by měl obsahovat sloučené kódy podle významu. Vidíme, že se nám sloučily dva kódy, které se týkají problémů s komunikací, tak je dáme do jedné zástupné kategorie - Problémy s komunikací ve firmě. Zbytek jsem si opsal, protože ještě budeme pokračovat a nemusím mermomoci zobecňovat na základě jednoho kódu.

Teď si představme, že získáme další kódy z dalších vět rozhovoru. Už ty věty nebudu vypisovat, jen uvedu kódy, které jsme jako že zjistili. Může jít třeba o tyto kódy:

  •  Vlastní zprostředkování rozvojových programů 
  •  Nepřítomnost nefinančních odměn 
  •  Nemožnost zastihnout manažera     

Jen jsem si je vymyslel. Ale mohou to být další kódy z textu. Přidám je do levého sloupce a rovnou udělám sloučení.

Vidíme, že jsme udělali několik sloučení. Návrh ocenění práce nám zůstal, to nevadí. Třeba by se zase s něčím jiným sloučil, kdyby tam bylo více kódů. A nebo taky ne, to nevadí. Takže se nám to začíná trochu vyjasňovat. Už vidíme problémy s oceňováním, komunikací a rozvojem zaměstnanců. 

Postup určování kódů může být různý. Třeba si vytvořte kódy pro každou otázku, dejte si je pod sebe a hledejte ty, které je možné sloučit. Opět neexistuje pravidlo na počet slučování. Můžete slučovat postupně vlastním tempem. Klidně několikrát, jak se vám to v textu bude zdát vhodné.

Výše vidíme, že se slučovalo vícekrát, až jsme došli ke žluté kategorii "Selhávající vedení". Ale důležité je, že v tom máme nějaký systém a dostali jsme se k obecnějším problémům. V té tabulce výše bychom mohli ještě modrou kategorii "Problémy s komunikací ve firmě" sloučit se žlutou "Selhávající vedení" a zase bychom vytvořili novou. Je to na vás. Jednotná metodologie není, ale základní pravidla takové kódování má. 

Když si zakódujete každého respondenta zvlášť a výsledné kategorie porovnáte, můžete zjistit, že si odporují. Jo, to je normální. Tak každý to vidí jinak. Každopádně vám takové kódování pomůže pochopit obecnější vzory či vzorce, které ve firmě existují. 

Kóduju to správně?

Na to nelze úplně dobře odpovědět. Samozřejmě lze zkontrolovat vaše kódy a určit, jestli jste udělali zásadní chybu. Kdybyste např. sloučili kategorie "Špatná komunikace v marketingovém oddělení" a "HR manažer nebere často telefon" do obecnější kategorie "Špatná komunikace ve firmě", tak to může být zkreslené, protože jedno oddělení vázne v komunikaci a HR manažer sice nebere telefon, ale třeba komunikuje vhodně jinak. Navíc v jiných odděleních může být komunikace na vysoké úrovni. Takže tohle může být chyba. Ale pokud budete slučovat opatrně, pomalu, několikrát přepisovat původní kódy a tvořit méně obecnější kategorie... Záleží na účelu. Je to trénink. 

Pokud si ale myslíte, že to za vás vytvoří Chat GPT, tak na to bych nespoléhal. Zrovna tohle je hodně o jazykovém citu, což není zatím vyloženě silná stránka AI. Pak se vám může stát, že kategorie budou nic neříkající, nevhodně sloučené, kostrbaté apod. 

Postup

Napíšu vám zde zevrubně, jak je vhodné postupovat. Dám vám k tomu i vysvětlující obrázek. Vypíšete si tedy zástupné kódy u nějakého respondenta. Tedy projdete celý text a určíte si zástupné kód (viz výše). Formulujte je konkrétně i s významem. Např. "Reformy ve firmě" nic neříká o tom, jestli byly, budou, jestli si dotyčný stěžuje nebo jen konstatuje... Takže třeba "Nedávné nepovedené reformy HR oddělení" už je lepší. Ideálně si to vypište všechno pod sebe. Teď hledejte ve sloupečku v mezi kódy nějaké, které můžete významově sloučit a udělat obecnější kategorii. Ty si potom klidně pod sebou vypište v dalším sloupci spolu s kódy, které jste nechali nesloučené. A dál v tomto sloupci zase hledejte, které kategorie sloučit podle významu. Na konci třeba dojdete k tomu, že z původních 15 kódů dostanete 3 nějaké obecné kategorie.