Chcete super téma? Sociální sítě dnes a jejich vliv na fyziologii mozku. Pojďte si o tom něco přečíst

Autor: MILAN

Přátelé čtenáři. Dnes již někteří ani moc nečtou odbornou literaturu, články apod. Častokrát jen scrollují tiktok a instagram, však tam se přeci nějaký "chytrák" najde, který si něco přečetl a podá Vám to po svém. Fascinuje mě, jak se někteří uživatelé kolikrát odkazují na obdorné studie, ale vlastně vůbec netuší, k jakému účelu je konkrétní studie vytvořena, co je jejím cílem, jestli něco vyvrátila, potvrdila, jestli jde o explorativní studii, empirický výzkum apod., jestli existují i jiné studie na toto téma, které vykazují stejné, či jiné výsledky. Věda není holubník. Nejhorší je, když ji dáte do rukou lidem, kteří o ní nic nevědí. Nakousl jsem problém sociálních sítí, ale vlastně bych se mu rád věnoval úplně z jiné stránky. 

Dnešní mládež a mladší dospělé trápí značná neduha, kterou oni sami často jako problém nevidí. Dnešní koncept sociálních sítí je zatím zdaleka nejvíce agresivní, jaký kdy byl, a jeho důsledky jsou fatální už teď, co teprve za 5 let. 

Lidský mozek je velmi plastický orgán, který je evolučně vyvinut tak, aby se dokázal přizpůsobovat různým situacím. Vezměte si jen např. takový trauma-bonding nebo stockholmský syndrom. Žena je závislá na muži, který ji týrá. Další ohromný příklad je třeba Münchnausenův syndrom, kdy si záměrně ubližujete, abyste se na svá zranění mohli následně léčit. Nebo ubližujete svému dítěti, i fyzicky, abyste s ním pak šli k lékaři a řekli mu, že mu něco je, ať jej léčí. Tyto záležitosti balancůjí někde na hraně poruchy osobnosti a psychické "nemoci". 

Proč tyto příklady uvádím? Jde o to, že mozek je schopen "být přesvědčen" téměř o čemkoliv. V kontextu sociálních sítí často o tom, že scrollování na tiktoku je pro Vás nejlepší odreagování, koníček a cítíte se bezpečně. To je ale už poměrně starý koncept. Novinkou je dnes spíš mediální multitasking / multitasking pozornosti. Dříve jsme byli zvyklí sledovat hodinu youtube video o vesmíru nebo jak někdo vaří skvělý pokrm. V rámci úspory se začala videa zkracovat a zkrátila se tak, že někdy trvají 10 vteřin, ale obsah je zralý tak na hodinu. Je to tím, že se videa okleštila od takové té vaty, která může nudit. Takže dnešní videa obsahují řadu střihů a poskytují jen činnosti, které vás skutečně zajímají. Když kuchař vaří, musí krájet, no a krájí třeba minutu. To vás ale nezajímá. Potřebujete vědět akorát, že krájí, takže část s krájení trvá třeba vteřinu. Pak si kuchař musí tu sibuli vzít, přijít k hrnci a nasypat ji tam. To může opět trvat třeba 20 vteřit. Ztráta času, že? Takže tento oddíl bude obsahovat pouze vteřinovou obrazovou informaci o tom, že se ta cibule sype do hrnce. Pak celé vaření může zahrnout 15 vteřit. 

Pokud tato videa budete sledovat dlouhou dobu, řekněme půl roku, váš mozek si zvykne na tento koncept, tj. bude požadovat videa s maximální informační hodnotou, ale v nejkratším možném čase. Pokud si pak pustíte video, kdy kuchař minutu krájí cibuli, nebude vás to bavit. To by nebyla ale až taková hrůza. Hrůza je to tehdy, když vám mozek pozornost "odebere" a vy video vypnete. Ještě větší hrůza je to tehdy, když se tohle děje zcela automaticky za účelem vyhledat zajímavější a kratší obsah. Ideální je pro tohle tiktok. Takže vy vlastně scrollujete a sledujete mikrovidea. Pokud vás některé nebaví, přeskočíte jej.