Jak rychle a kvalitně jsme schopni práci zhotovit?

autor: MILAN

Často je pro studenty bakalářka první takovou "opravdovou" prací. Někteří vlastně neví, co tam psát, jak široce apod. Mnohdy to člověku zabere i půl roku. Jenže, pokud takových prací člověk vytvoří 200, 300, 400 a možná i daleko více, pak už je to spíš rutina. Mně konkrétně se stává, že pokud mi klient sdělí téma, už si hned představím strukturu, cíle, metody sběru dat i analytické metody. 

Ovšem jsou práce, které jsou hned, stejně tak práce, které trvají déle. Nejde ani o to, že by některá práce měla být složitější či jednodušší, holt každému se něco dělá lépe a něco hůře. Ovšem každé téma se dá v nějaké formě zpracovat i velmi rychle. Padlo tady u nás několik jednodenních rekordů, kdy byla práce zhotovena během nějakých 15 hodin. Samozřejmě, taková práce nemůže být moc dobrá, ale někteří mají časový press a je třeba jednat rychle. Nedávno kolega musel skutečně během jednoho dne vypracovat dokonce diplomovou práci, která se týkala nějakých sportovních akcí jednoho města. Výsledné hodnocení bylo od vedoucího E a od oponenta také. Klient si ale práci nakonec obhájil dokonce na D. Takže sice to bylo šílené, ale nakonec je klient inženýrem a my máme pozitivní zkušenost. Podobná situace už nastala několikrát, ale samozřejmě nikdy to není úplně příjemné. 

Atributem kvalitní práce je pro nás určitě potřebný čas k vypracování. Na lepší práci vždycky potřebujeme alespoň 14 dní. Ono je kolikrát jedno, jestli má práce 30 nebo 70 stran, i ty kratší mohou být složitější, ale čas hraje skutečně značnou roli. Člověk často napadne nějaká zajímavá myšlenka až po několika dnech zpracovávání. Takže výsledná práce holt nemůže být "topová", když máme na zpracování třeba 4 dny. Jako může být na C či na D, ale pokud požadujete A či B, je třeba nám poskytnout alespoň 14 dní.

Co se týče kvality, ta je dost subjektivní. Pokud klient řekne, že chce top "áčkovou" práci, děláme to tak, jak nejlépe umíme. Jenže česká akademická obec není úplně sourodá. Jsou u nás skuteční odborníci, ale také skuteční diletanti. Za ty roky mi již přijde skutečně komické, jak na jedné škole práci od nás opěvují a na jiné naprosto obdobnou práci shazují. Nikdy nevíte, co za vedoucího či oponenta Vaši práci kontroluje. Nemusí to být skutečně nejostřejší tužka v penále. Udělat doktorát dnes není žádný problém. To už není jako dříve. Jen čeho já jsem byl svědkem v komisi u obhajob dizertačních prací, to snad ani nechci rozpitvávat. 

Víte, Ph.D. je vědecký titul. Ten dotyčný může být skutečně dobrý ve výzkumu, ale vůbec nemusí rozumět struktuře diplomové práce, metodologickému postupu apod. Umět posoudit cizí práci a vidět v ní souvislosti, to je spíše akademický skill. Takže i pokud Vás vedoucí práce nedá dobrý posudek, nic to neznamená. Častokrát to takoví lidé vidí s kognitivním zkreslením tak, jako by tu práci psali sami. Jenže každý přemýšlí jinak a nemusí to být hůře nebo lépe, prostě v jiné rovině. Ovšem pro některé vedoucí už tohle není přípustné. 

Takže pamatujte na to, že na tom celkovém hodnocení zas tak nezáleží, důležité je, jak si práci umíte obhájit.