Jak psát bakalářskou práci

AUTOR: Milan

Mnoho studentů neví, jaké téma je pro ně vhodné, jaké by se jim dobře zpracovávalo nebo co všechno dané téma může obnášet. Výběr tématu může být založen na různých kritériích. Je ale důležité všechny dobře zvážit. S vybraným tématem samozřejmě souvisí výběr vedoucího, čímž bychom nejpíš začli.

Výběr vedoucího

Tenhle faktor může být mnohdy rozhodující. Z vlastní, jak akademické zkušenosti, tak i zkušenosti s klienty, kteří potřebují pomoci s prací, mohu říci, že pro mnohé studenty je výběr vedoucího fatální. Pamatuji si případ, kdy vedoucí nechtěl klientce schválit možná deset verzí jejích cílů práce. Pak jí napsal, jak by si to sám představoval, což se zase nelíbilo vedoucí diplomového semináře. To je opravdu komedie. Nevybírejte si hlavně vedoucího podle toho, jestli dané téma přesně patří do jeho zmiňované aprobace. Např. máte téma VLIV STRATEGIE VÝBĚRU TALENTOVANÝCH ZAMĚSTNANCŮ PRO ORGANIZACI XYZ. Studenti často hledají vedoucího podle toho, jestli jsou jeho zaměření LIDSKÉ ZDROJE nebo PERSONÁLNÍ MANAGEMENT. Na tom prosím vás vůbec nezáleží. Takové téma si může vzít k vedení klidně vedoucí zabývající se sociologií, manažerskou psychologií, managementem apod. Nehleďte na tohle. Vedoucího si vyberte hlavně podle následujících kritérií:

• často a dostatečně komunikuje,
• neprosazje svoje zájmy ve vaší práci,
• nechá vám volnost,
• je OCHOTEN vám pomoci, když si nevíte rady,
• není to blbec.

To jsou obecné rady. Proto si zjistěte o daném člověku co nejvíce informací. Nyní poskytnu rady pro dvě skupiny studentů 1) zapálení studenti; 2) studenti typu "chci to mít jednoduše a rychle z krku".

1. Zapálení studenti. Pro tyto studenty je důležité mít vedoucího, který jim nechá volnost v jejich nápadech a myšlenkách, ale musí jít o člověka, který problematiku bezpečně zná a dokáže studenta správně nasměrovat. Nevybírejte si ale takového vedoucího, který se vás bude snažit tlačit do tématu, které je mu samotnému vlastní, ale už je trochu odlišné od vaší vize. Pak nebudete vytvářet vlastní práci, ale práci svého vedoucího.
2. Chci to mít jednoduše a rychle z krku. Tahle strategie se vyplatila mnoha mým klientům. Cíl je, že vedoucí musí práci vzít a ohodnotit ji pak alespoň "déčkem". Vyberte si vedoucího, který tématu moc/vůbec nerozumí. Nebude vám do toho kecat, nebude ani vědět, jestli to máte správně, nebo ne. Nesmíte tam samozřejmě psát nesmysly, ale když vedoucí té práci opravdu  nebude moc rozumět, zaměří se hlavně na strukturu, logiku a formální úpravy, což je super, protože pak tu práci budete mít na první pohled skvělou. A komise ji nečte, pouze koukne na úvod, abstrakt, obsah, závěr a prolistuje ji. Takže jí to přijde v pohodě, protože nemá čas ani chuť se v něčem šťourat. Vy si tím pádem můžete problematiku řešit po svém. Má to samozřejmě i úskalí, protože vás někdo může u obhajoby solidně vykoupat, ale pro tyto účely si musíte připravit SKVĚLOU prezentaci a nepustit je ke slovu. Statisticky je tato strategie účinnější, než kbybyste si našli vedoucího, který vás bude trápit po každé ukázce. 

Téma

Další faktor je vhodně zvolené téma. Nezáleží úplně na tom, jak se práce jmenuje, protože v dané problematice se dá vždycky řešit široká škála hledisek, můžete ji zkoumat z různých úhlů pohledu. 

Poradím vám šíleně důležitou věc. Nevybírejte si moc obecná témata. Každý profesor, docent, doktor bude z těchto témat něco vědět a chytne se toho. Vybírejte si hodně specifická témata, která nikdo moc neřeší a o kterých nikdo moc neví. V tomto případě ani nikdo nebude moci posoudit, jak moc je vaše práce validní, přínosná, přesná apod. Pokud si vyberete téma DAŇOVÁ SOUSTAVA ČR, tak upřímnou soustrast před komisí daňařů. Vymyslete něco spešl, já nevím, např. DANĚ Z PŘÍJMU FYZICKÝCH OSOB V OBDOBÍ COVIDU V ODVĚTVÍ PRŮMYSLU. To je jen takový brainstorming, neberte to téma vážně. Ale tady už nikdo nebude vědět žádné podrobnosti, možná nějaký specialista, ale v každé komisi bude třeba jeden. Snažte se o neprůstřelost tématu. Pište samozřejmě pravdivé věci, dejte si záležet, ale budete mít větší volnost a nikdo vás nebude neustále kádrovat. Pokud máte témata třeba z pedagogiky či psychologie, ideální jsou případové studie jednotlivců nebo organizací. V pedagogice vybírejte hodně moderní témata, o těch mnoho profesorů na univerzitách neví, např. VLIV MEDIÁLNÍHO MULTITASKINGU (fenomén tiktotu, instagramu, ...) NA DOSAHOVÁNÍ EDUKAČNÍCH CÍLŮ. Tady máte obrovskou volnosti i přesto, že jde o specifické téma. 

V tu chvíli, když vybíráte téma, zamýšlejte se už nad tím, co chcete řešit a jak byste to chtěli řešit. V tomhle musíte mít hned jasno. Pokud nemáte, vedoucí vám dá svůj vlastní návrh, který se vám nebude líbit, ale co naděláte. Hned si rozhodněte, jestli chcete problematiku zkoumat kvalitativně, nebo kvantitativně, zjedodušeně: počítáním/statistikou, nebo slovně, úvahami a "teoretizováním". Dále si okamžitě rozhodněte, na co chcete svou práci zaměřit, jestli na celou populaci, konkrétní skupinu, komunitu, člověka. Můžete vytvořit i případovou studii konkrétní oranizace nebo jedince, kterou si sami rozpitváte. Všechny práce nemusejí být nutně o statistice, je to pouze jedna z možností. 

Téma by vám mělo být blízké i v případě, že děláte práci s odporem a nebaví vás to. Nemůžete si vybrat něco, o čem nevíte lautr nic. V tomto případě vás komise snadno nachytá. Zkuste do tématu zakomponovat něco, co vás zajímá, o čem něco víte. Měl jsem klientku, která sice studovala management, ale zajímala ji ohromně psychologie. Tak jsme vybrali téma v duchu psychologických aspektů chybovosti při práci manažera. Tady se dá hovořit a uvažovat do nekonečna. Vybírejte témata, která jsou aktuální, o kterých toho ještě moc není, kterým se moc lidí nevěnuje nebo o kterých se dá široce hovořit: sociální sítě, pracovní stres, covid v souvislosti s něčím,  digitální marketing, mezilidské vztahy v souvislosti s médii,  osobnost učitele, výukové metdoy ve výchově ke zdraví, vliv migrantů v organizaci na pracovní prostředí apod. Hlavně nevybírejte nic obecného!

Struktura

V drtivé většině musíte mít teoretickou a praktickou část, přičemž obsahově alespoň 50 na 50. Nemůže být více stran teoretické části než praktické. Ideální je, když máte 40 teoretické a 60 % praktické. Teoretická část představuje TEORETICKÁ VÝCHODISKA pro praktickou část. Nejde o vypsaní toho, co všechno víte o dané oblasti. To je chyba. Měl jsem paní, která psala diplomku o nějaké adaptaci etnických skupin ve školách a v teorii psala obrovské množství textu o nějaké historii a zvycích. To je špatně. Musíte se v teorii držet tématu. Moc zbytečné teorie je zlo. Za to vám sníží známku. Buďte struční a pište k tématu. Např. když píšu o vlivu podnebí na zelenou infrastrukturu v Českých Budějovicích (vymyslel jsem si), nebudu už psát obecně o klimatu a podnebí - co to je, jaké měříme veličiny apod. Stejně tak se vyhněte obecným popisům klimatu ČR, opravdu jen ve zkratce. Nepište také, jaké bylo podnebí v ČR před 100 lety. Nepište ani o Českých Budějovicích a jejích historických aspektech, památkách apod. Blbost. Popište, co je zelená, resp. modrozelená, infrastruktura, k čemu slouží, jak se plánuje, v rámci jakých dokumentů obce apod. Popište ji samozřejmě v Českých Budějovicích. Zmiňte klima/podnebí v daném kraji/městě, jaký na co má vliv apod. Nepište zbytečně dlouhé balasty. To úplně stačí. 

Na začátku si hned udělejte strukturu práce. Bez ní se nikam nedostanete. Nejprve si určete hlavní nadpisy první úrovně, ty vám rozdělí práci do základních částí. Pokud máte třeba téma VZTAH ZEMĚDĚLSTVÍ A KLIMATU NA VENKOVĚ V ČR, rozdělte teorii na části, a to ZEMĚDĚLSKOU, KLIMATICKOU a VENKOVSKOU. V zemědělské části popíšete zemědělství v ČR, ale spíš podstatné věci, jako je půda a její charakteristiky, vegetace, obdělávání půdy, zemědělské metody používané u nás a nějakou statistiku o zemědělství v ČR. Nic víc. Co se týče klimatu, charakterizujte na pár stran klimatické podmínky v ČR. Žádnou velkou historii. Pak popište, co je venkov, jaké jsou jeho charakteristiky, kde všude se nachází, jestli má nějaký význam apod. Nic víc. Postupujte tedy od obecných problematik ke specifickým. 

Začínám psát

Největší peklo je pro studenty samotné psaní odborného textu. Pamatujte, že odborný text je strohý, nemá emoce, neobsahuje žádná citově zabarvená slova, jako by jej psal robot. Napíšu vám slova, která nejsou vhodná použít a slova, kterými je můžete nahradit:

• dobře/vhodně, hodně/značně, správný/relevantní, člověk/jedinec, špatný/nevhodný, hodně malý / nepatrný, lidi / společnost/civilizace/komunita, 
• stoupá /narůstá, snižuje se / klesá, hrozivý důsledek / fatální důsledek, obsahuje / její součástí nebo zahrnuje, uskutečnit/realizovat, zavést něco / implementovat apod.

Nepoužívejte dlouhé věty, pište stručně a výstižně. Vyvarujte se slovům, jako jsou jež, jenž, již apod. Ovšem nepoužívejte pořád "ve kterých", "kterými", zkuste zařadit "v nichž", "u něhož" apod. 

Nyní nejdůležitější věc. V jaké osobě nebo rodu vlastně psát? Teoretická část by vůbec neměla souviste s vaší osobou. Prostě popisujete jevy, události, struktury apod. Příklad:

"Bipolární porucha je chronické vleklé onoemocnění, u kterého ani dlouhodobá remise nepředstavuje konec nemoci. Existují případy, kdy pacienti byli bez příznaků několik let, ovšem i po tak dlouhé době se u nich objevila depresivní nebo manická fáze. Bylo prokázáno, že při modifikaci farmakoterapie v období remise může dojít ke spuštění jedné z téchto fází."

Takže používáte spíše slova, kterými něco charakterizujete, popisujete, definujete a užívaté trpného rodu (bylo zkoumáno, bylo prokázáno, ...). V praktické části pište autorským plurálem (my). Příklad (vymyslím si):

"V grafu 4 si můžeme všimnout, že koeficient meziročně narůstal lineárně až do roku 2020. S přihlédnutím k tabulce 6 můžeme učinit závěr o tomto koeficientu, jelikož zde vidíme, že populace není heterogenní." 

Abstrakt, úvod a závěr jsou specifické. Některé školy poždadují, abyste je psali v první osobě jednotného čísla, tedy "všimla jsem si, že problémem není...", jiné zase v autorském plurálu. Tohle si musíte zjistit. 

V jakém čase psát práci? To je kámen úrazu většiny prací. Studenti si myslí, že když začínají abstraktem a práci teprve budou psát, tak mají používat budoucí čas. To je ale hloupost. Když to někdo čte, práce už je dávno napsaná. Používejte zde přítomný čas: "Práce se zaměřuje", "Cílem práce je" apod. V úvodu povídáte něco obecně o problematice, kterou zpracováváte, rozjímáte, srovnáváte, uvažujete, zasazujete ji do kontextu. Zde tedy pište neurčitě, bez osoby, takže trpný rod nebo volte slova, kterými spíš něco popisujete. Na závěr úvodu někteří vedoucí požadují, abyste se zmínili o cílech práce, takže volte přítomný čas, podobně jako v abstraktu.

V praktické části volte podle citu přítomný, minulý čas a trpný rod. Např. "V grafu vidíme", ale také "data byla použita k...".  Chce to cit. Závěr pište v minulém čase, když popisujete, co jste v práci vytvořili. Tam už shrnujete, co jste UDĚLALI, VYPRACOVALI, na co jste PŘIŠLI. Pokud v závěru chcete učinit nějakou predikci, odhad apod., nebojte se přítomného i budoucího času, např. "Tato problematika může v budoucnu posloužit...", "Je zjevné, že se tato data dají použít..." apod.

Praktická část

I když jsme si ještě o citacích nepsali, řeknu Vám na úvod, neodkazujte se v praktické na literaturu. Cokoliv teoretického tady nemá co dělat. To má být řádně ozdrojováno v teorii. Zde už píšete vlastní návrhy. Pokud někde něco odněkud seberete, normálně to uveďte v metodice (o té bude řeč). 

Důležité je si na začátku udělat strukturu. Většinou je to pořád o tom samém. Vytvoříte si nějaký úvod k praktické, pak METODIKU. Do ní napíšete v kostce obecně celý průběh, jak jste pracovali, co jste použili za metody, jak jste získali data, jaké programy jste používali. Prostě jde o takový recept na praktickou část. Měla by ale mít nějakou strukturu (viz metodika). Pokud vytváříte praktickou s dotazníkem, pak v metodice uveďte RESPONDENTI, DOTAZNÍK A JEHO STRUKTURA, PROTOKOL, ANALÝZA, POUŽITÉ STATISTICKÉ METODY apod. 

Zbytek si povíme ve druhé části :-)