České školství. K čemu vlastně je? Pt. 2

AUTOR: Milan

Psal jsem o tom, že školský systém je problém. Problémem je také v tom, že udržuje učitele bez ohledu na to, jestli má jejich práce nějaký efekt. To je pochopitelné, učitelů je nedostatek, takže provádět nějaké přílišné výběrové řízení nemá smysl. Jenže spousta učitelů neučí s nějakým přílišným nadšením, dokonce mnohdy pracují spíše s odporem, ale... Co by dělali? Moc toho neumí, vystudovali pajdák a jakési kačky z toho jsou. 

Z psychologického hlediska ale není práce těchto lidí nijak efektivní. Proč? Slyšeli jste někdy o pojmu kognitivní disonance? Škoda, mohli by o tom učitelé na střední škole mluvit, místo nějakých všemožných druhů temperamentu. Znamená to, že prožívate nějaký rozpor mezi dvěma přesvědčeními. Ty jsou samozřejmě protikladná. Ale nejste schonpi se rozhodnout ani pro jedno, resp. něco déláte, ale máte relevantní důvod, proč to nedělat. A teď se to ve vás bije. Jenže díky tomu, že máte dost dobrý argument, proč tu práci nedělat, nebudete ji nikdy vykonávat dobře. Spousta převážně starších učitelů prožívá kognitivní disonanci takovou, že chtějí učit, protože se moc nepředřou a neumí nic jiného, navíc je za to dost peněz, ale na druhou stranu, stejně tak by se na to rádi vykašlali, protože je to už nenapňuje, mají toho po krk, je to pořád dokola a děcka jsou příšerné. Ani jim to vlastně nikdy moc nešlo. Ono se to nezdá, ale opravdu se v této fázi nedá dělat práce dobře. Jenže průměrný učitel si dnes vydělá v čistém 35 000 Kč. To není zrovna málo. Ti staří i kolem 40 000 Kč. Takže učitelé v důchodovém věku zajžívají kognitivní disonanci: vykašlat se na to, nebo ne? S tímto denně vstávají do práce a mají motivovat děti k tomu, aby se učily. 

Tato kognitivní disonance je ale celkem běžná. Další kapitolou jsou neschopní učitelé. A že jich je. V dnešním školském systému samozřejmě nelze dělat naprostá kouzla, ale i tak je možné z pohledu jednotlivce nějak konat. Nikdo učitele nenutí, ať učí frontálně a používají pouze informačně-receptivní metodu. Také je nikdo nenutí dávat pouze písemky. Ale ono je to pohodlné. Ve které práci přijdete, něco chvíli říkate a pak máte pauzu, volnou hodinu, pak zase chvíli mluvíte a jdete domů. Oprášíte žlutý papír s 20 let starou písemkou, zadáte ji a máte hotovo. A 15. vám přijde 40 000 Kč na účet. Dobrý, ne? 

Zábavné jsou ovšem ty řeči učitelů: "Ty ale nevíš, kolik mám písemek na opravování". Jistě, každý dělá, jak umí. Někdo učí, někdo opravuje písemky. Mě fascinuje to odhodlání ctít 100 let staré koncepty. Buch, test, máte na to přesně 21,4 minut. Kdo bude opisovat, má dvé pětky, jednu za znalosti, druhou za drzost. Dnes zkouším. Kolikátého je? K tabuli půjdéééé... Ve třídě hrobové ticho. Já to neumím. Neumíš? Za 5! To jsou docela gestapácké metody, nemyslíte? Ok, děcka nejsou svatoušci. Někteří jsou grázli, neučí se, kašlou na to, berou drogy. Ale mstít se takhle? Nebo léčit si na nich komplexy? Je to proti učitelské etice. Učitel má vyvinout snahu zajistit vhodné klima, vést rozhovory s žáky, dát jim prostor osvojit si dovednosti. Měl by to být mentor, ne hyena.

Obrovský problém většiny učitelů je, že pro ně není svět mládeže důelžitý. De facto, cílová skupina je mu vlastně lhostejná. Kdyby nebyla, věděl by, jaké dnes děcka jsou. Zkuste dát kolegům, učitelům několik otázek. Schválně, jestli na ně budou umět odpovědět.

1. Co je to mediální multitasking?
2. Co je Only Fans?
3. Co je texting?
4. Co je kybergrooming?
5. Co je nelátková závislost?
6. Co je nomofobie?
7. Co je mentalita bezstarostnosti?
8. Co je solipsistická introjekce?
9. Co je disinhibiční efekt?

To jsou pojmy, které dost souvisí s problémy, které dnešní mládež má. Only Fans je tam tak trošku schválně:). Mnoho učitelů holt neví, co je skutečným problémem mládeže a jaký vliv na ni mají sociální sítě. Ty zasahují do lidské evoluce i vývoje jedince. Mozek mladých lidí je fyziologicky i strukturálně jiný, než před 20 či 30 lety. Každý podléhá adaptačnímu efektu. Jak se říká, člověk si zvykne i na šibenici. Ono to tak ale trochu je. Mnohdy pracujete v otřesném prostředí, na které si ale zvyknete. Když tuto práci po letech skončíte, chybí vám. Obdobně je to dnes u smart technologií a sociálních sítí. Ať chcete, nebo ne, stejně vám způsobují stres. Ale váš organismus je na něj už zvyklý, časem by vám chyběl. 

Rád bych konečně, po dlouhém plkání, přešel k tomu, co je ve školském kurikulu opravdu zlé. Jakožto psycholog, neurovědec a pedagog vidím problém všude, na základní škole, na střední škole, na vysoké škole i v rodině. Vzdělávání, rodina a školské instituce divgergují, rozcházejí se. Neexistuje mnoho styčných ploch a průniků. Za mě má být člověk, který může obstát v dnešním světě nástrah, hlavně schopný. Určitě si vzpomenete na nějakého spolužáka ze základky, který se nikdy dobře neučil, ale teď sakra řídí velkou firmu. Já to chápu, prostě se nechtěl učit ty žvásty, nebavilo ho to, neměl motivaci. Ale takový člověk může být myšlením mnohdy o mnoho úrovní výše než ty pilné slečny s podtrhanými poznámkami barevnými fixami. Já sám jsem na střední moc nechodil. Hlavně jsme tehdy s kamarády trávili místo školy čas v hospodě, hráli stolní fotbálek a bavili se. Po večerech jsem si četl psychiatrické knihy, fyziologii a programoval ve Visual Basicu. Škola mi nic nedávala. Přišlo mi, že tolik hloupostí v každém předmětu snad nemůže na světě ani existovat. Ale nebyly to hlouposti. To jsem si ale uvědomil až časem. Hloupý byl jen ten přístup. Já věřím tomu, že kdyby byl systém školství přívětivý, učitelé ochotní a milí, rád bych tam i chodil. 

Jenže to je třeba s žáky pracovat, být přímo v interakci s nimi, aktivizovat je, vytvářet projekty, inscenace. Jasně, to je sakra rozdíl, protože by museli učitelé začít něco dělat, zvednout prdel a přemýšlet nad tím, jak děckám pomoct se dostat z té letargie sociálních sítí. Ale proč, že? Takhle peníze dostanou i bez práce. Rozhodně tu nejsem od toho, abych psal, jak se to má dělat. Těch metod jsou mraky. Hlavní ale je s žáky komunikovat, ptát se jich, doptávat se, nutit je přemýšlet a uvažovat. Jaký nástroj člověk použije, to už je na jeho kreativitě, existují stovky. 

Pokračování brzy:)