Můžu mít bakalářku nebo diplomku bez statistiky, bez dotazníků a bez počítání?
AUTOR: Jakub
Samozřejmě, že můžete. Ovšem tradiční koncept je rozposlat dotazník, vyhodnotit odpovědi a vyvodit závěry. To je prostě šablona, která je ve vysokém školství už roky. Nemusíte nic vymýšlet, s ničím se štvát... Jenže spousta lidí má problém s grafy, statistikami, Excelem a podobnými věcmi.
Lze si samozřejmě zvolit i téma, kde nic takového nebude. Záleží ovšem na oboru, ale vždycky se dá nějaký alternativní koncept vymyslet. Ideální je, když je vaše praktická část návrhová. V IT oborech to je možná 90 % prací. S tím tito studenti opravdu nemají problém. Horší je to v oborech, kde je poměrně těžké vymýšlet něco, co může fungovat, ale těžko si to nyní ověříte, nebo oborech, které de facto nestudujete proto, abyste navrhovali řešení problémů. Mezi tyto obory lze zařadit třeba sociologii, pedagogiku, politologii, sociální práci apod. Ano, samozřejmě to jsou obory, kde lze dělat tvůrčí práci, ale během 5 let na výšce jaksi nemáte dostatečnou bázi znalostí, kontakty a možnosti na to, abyste vytvořili něco zajímavého, co bude prospěšné pro populaci. Těžko v pedagogice vytvoříte koncept, díky kterému proběhne reforma školství nebo jej budou pedagogové využívat denně v praxi. Neříkám, že to není možné, ale je to náročné.
Není ale nutné, aby téma obnášelo vyloženě revoluční myšlenku. Stačí navrhnout řešení nějakého konkrétního problému, který podnik, organizaci, sociální skupinu, dílčí část populace nebo část ekosystému trápí a vaše řešení může tento problém eliminovat. Abyste ale mohli takový koncept použít, musíte tyto subjekty zkoumat, charakterizovat, najít, kde je problém, proč tam je, jak se s ním dá pracovat, co se dá navrhnout a jestli to v praxi funguje. To ještě ale nevyvrací použití statistiky, protože i zde můžete měřit, počítat. Uvědomte si ale, že čím více bude v tom vašem zkoumaném systému prvků, které řešíte, tím více hrozí že budete muset použít statistiku. Pokud je v organizaci 200 lidí a vy chcete řešit např. jejich spokojenost, pak je pro objektivní posouzení situace nutné, abyste použili statistiku. Takže ideální je vyhnout se návrhu, který by měl ovlivňovat všechny jedince.
Vhodné může být například téma, jehož problém je již zakořeněn v teorii, třeba frontální výuka ve školství. Víme, že existuje mnoho studií, které potvrzují, že není efektivní. Pak můžete zkusit navrhnout koncept, třeba nějakého předmětu nebo dílčí problematiky, ke které by se více hodila projektová nebo inscenační metoda výuky. Zde už můžete argumentovat logicky. Není třeba statistiky. Pokud řeším problematiku sociálních sítí, úzkosti a stresu, nikdo nemůže oponovat tím, že je minimálně vhodné, aby si děcka tyto věci osvojily, aby vytvářely projekty, inscenace, aby na té problematice participovaly. Vytvoříte teda návrh na fundamentálních pedagogicko-psychologických pilířích. A je to poměrně kreativní činnost. Takových návrhl může v pedagogice být spousty. ffdfdfd
Líbil se mi kdysi jeden koncept bakalářky, který jsem pro jednoho pána dělal, týkal se zlepšení úrovně výchovy ke zdraví na středních odborných školách. Ano, tady se vyloženě nabízí statistika. Změřme to, ukažme v grafu, jaká je situace, navrhňeme něco a pak sledujme, jak se to statisticky zlepšuje. Ne. Takhle to nebylo koncipováno. Šlo o efekt výchovy ke zdraví na dnešní mládež. K tomu nepotřebujete statistiku, protože pokud víte, jaké problémy dnes mládež řeší, zakomponujete je do osnov, zvolíte vhodné výukové metody apod. Jenže předchází tomu, že musíte ukázat, jak jsou RVP zkostnatělé, jak se zde popisují neaktuální problémy apod. A vy přijdete s tím, že vzledem k dnešním výzkumům existuje spousty témat, které je daleko nutnější s mládeží řešit.
Dalšími odvětvími může být třeba HR a personalistika. Zde můžete zkusit navrhnout nějakou HR strategii pro konkrétní podnik. Samozřejmě vám nějaká paní docentka bude oponovat, protože bude chtít vidět, jak je statisticky účinná v praxi, jestli se ekonomicky vyplatí apod., ale můžete to téma zaměřit třeba na eliminaci pracovního stresu uvitř organizace nebo chybovosti zaměstnanců. Můžete zkusit implementovat nějaký nástroj, díky kterému je možno efektivně pracovat se zaměstnanci a zaměřte ho třeba na vedení podniku, které tímto bude mít méně práce, vynaloží méně prostředků apod. Pokud byste to koncipovali tak, že se zlepší úroveň mezilidských vztahů uvnitř organizace, zase byste to museli nějak měřit. Spíše se zabývejte myšlenkami, u kterých je efekt zaručen, jejichž pozitivní důsledek už je zakořeněn v teorii této problematiky.
Příklad: Zaměstnanci si mailem posílají tabulky, které nikdo nekontroluje, nikdo neví, jestli jsou data validní. Prostě si je posílají z oddělení do oddělení a na konci přijde nějaký technolog na to, že je to špatně. Vy můžete udělat nějaký manažerský návrh, který třeba IT oddělení pak realizuje. Ale stačí jen navrhnout řešení. Např. návrh implemntace nějakového podnikového systému. To samozřejmě může přesahovat rozpočet, je třeba to ověřit. Nebo můžete navrhnout standardizované dokumenty, které budou ověřovat validitu dat. Ale základem by mohlo být vytvoření cloudového uložiště, kde budou všechny verze dokumentu, a pracovník si může ověřit data. Dá se vymyslet i nějaká malá automatizace, třeba z konceptu Průmysl 4.0. Pro odhalení chyb je možné jednoduše implementovat např. logovací soubory. Je toho spousta. Musíte ovšem zjistit, jak moc finančně náročné tyto kroky budou a jestli se to podniku oplatí/vyplatí. Ale to není takový problém.